Kolařík budí Brňany i ve skutečném životě!

V seriálu Dobré ráno, Brno! hraje Jan Kolařík režiséra ranního vysílání, ale i ve skutečném životě Brňany budí, baví a informuje - pro změnu ovšem v rozhlase, kde už třicet let moderuje. 

"Vstávám minutu po páté. Takhle časně se nikdo nebudí dobrovolně, ale za ty roky mám v hlavě nastavený biologický budík. I když nemusím ráno do rádia, tak jsem před půl šestou vzhůru," přiznává Jan Kolařík. Od otevření oka po cestu na vysílání mu to trvá pouhých deset minut...

Co by pro vás bylo tím nejlákavějším, pokud byste měl možnost být režisérem reálného několikahodinového živého televizního vysílání?

Live Aid 1985. Koncert z londýnského stadionu ve Wembley, který pomohl získat peníze na potlačení hladomoru v Etiopii.

Večer máte představení v divadle, velmi brzy ráno moderování v rádiu. Na jevišti práce s gesty, výrazem a okamžitá reakce publika. Před mikrofonem intimita, obrazotvornost a pouze hlas. Proč potřebujete obě tak rozdílná prostředí?

Rozdílná prostředí potřebuji pro zachování alespoň částečné lucidity, protože jinak bych po představení divočil dlouho do noci a bylo by moc piveček.

Rozumím tomu, že televizní zákulisí je divácky atraktivnější, ale jak by podle vás mohl vypadat příběh seriálu Dobré ráno, Brno!, pokud by se odehrával v rozhlasovém studiu?

Zákulisí rozhlasového vysílání by bylo o cestách na vysílání přímo z baru, spánku mezi songy, kolegyních v negližé, onanujícím moderátorovi, který zapomněl, že je ve studiu webová kamera. O totálně opilém moderátorovi, který vysílá večer na Štědrý den a není schopen vyslovit telefonní číslo do studia, které je 422 166 44. Čtyřky jsou těžké i normálně. A taky o ožralých kamarádech, kteří si ráno přijdou půjčit peníze na automaty. O Jiřím Pechovi, který se ve čtvrt na šest přijede pochlubit novým autem, protože ví, že v Brně jsem takto brzy ráno jediný střízlivý herec, který je vzhůru. Ne vše z toho, co jsem popsal, jsem zažil na vlastní kůži, ale všechny ty situace se staly.