Devadesátky očima Jaromíra Soukupa

Několik týdnů žil celý národ seriálem Devadesátky, který vysílala Česká televize. V šesti epizodách nebylo o vraždy a přestřelky nouze. A o to přesně šlo. Jenže devadesátky nebyly jen érou zločinu, jak upozornil Jaromír Soukup (53) ve svém pořadu VIP svět.

Devadesátky byly doba, kdy mně bylo lehce přes 20. Jsem šedesátý devátý ročník. Najednou se otevřely všechny možnosti, které jsme měli - ekonomické, studijní, cestování… A tenhle seriál evokuje, že devadesátky byly éra zločinu. Jasně, v každé době existovala spousta zločinců. Teď jsou také zločinci. Teď jsou také vrazi. V devadesátých letech byli rovněž vrazi. Byly to první velké organizované loupeže a vraždy, které jsme tady po revoluci zaznamenali. Předtím tady byli také vrazi, jen se o nich tolik nemluvilo. A hlavně socialistický člověk přece nemohl žít ve společnosti, jež je plná kriminality. V devadesátých letech se uvolnily informace. Uvolnily se možnosti a objevila se spousta podivných lidí. Mně se ta jejich glorifikace a zejména spojování s devadesátkami ne úplně líbí, přiznávám.

Devadesátky nebyly jenom doba vražd. Devadesátky byly přece doba nadějí, svobody, cestování, studia a víry v to, že doženeme Německo, že se nám bude prostě dařit lépe. Myslím si, že od České televize není úplně správné, aby devadesátky zosobňovaly jenom vraždy. Kdyby to byly »vraždy v devadesátých letech«, rozumím tomu. Ale takhle to vypadá, že v devadesátkách se nedělalo nic jiného, než vraždilo. To není pravda.

Jonákovy vylomeniny

O těch bizarních případech, třeba o Ivanu Jonákovi, už jsem tady mluvil. Ivan Jonák byl majitel diskotéky na příšerném místě v Praze-Libni. Na opravdu tehdy nevábném místě. Mezi rozvalinami činžovních domů byla jedna opravená budova Discolandu Sylvie. No, to je výborné. Tehdy Libeň opravdu aspirovala na lokalitu, kde budou jenom kriminálníci a sociálně vyloučení lidé. To, že se to nestalo, je pak jiná věc. Ale tehdy to bylo děsivé. Ten dům nebyl nijak zvlášť velký…

Devadesátky ukázaly Ivana Jonáka jako krále českého zábavního života, kterému zobali z ruky tehdejší producenti, hvězdy pop-music a divadla. Prdlajs. To byl domeček na tehdy opravdu hrozném místě v Praze. Okolo proluky, binec, bordel nebo polorozbořené baráky. A tam se skvěl tenhle barák. Hlavní věhlas získal kvůli Jonákovi.

Ne kvůli tomu, že by tam chodilo moc lidí, ono se jich tam ani tolik nevešlo, ale kvůli vylomeninám, které Jonák dělal. Jezdil po Staroměstském náměstí v půjčeném kabrioletu s nahými holkami. Psaly o tom všechny noviny. Natáčela to tehdy televize Nova, a navíc ten baráček, Discoland Sylvie, fungoval jenom tři roky. Pořídil si chudáka medvěda a fotil se s ním.

Tehdy v devadesátých letech prostě Jonák vyvolával pozornost tím, jaký byl. A ne kvůli tomu, že by byl nějak extra bohatý či mocný. To není pravda. To říkal on o sobě, že v Discolandu Sylvie vydělává milion za noc. V tomhle baráčku, kdyby vydělával milion za noc, tak jak by to asi dělal? Z prodeje piva nebo vodky? To je blbost. To by tam musel prodávat tuny kokainu nebo heroinu. Žádný milion denně tam nevydělával. To je přece jasné… Zavřeli ho za vraždu manželky.

A teď si představte, seriál Devadesátky ho vykreslil jako mocného bosse podsvětí, který nechal zavraždit komplikovaně svou manželku kvůli rozvodu a penězům. A teď: za a) viděli jste ten baráček, v němž měl tu svoji slavnou diskotéku; za b) fungovalo to tři roky. I kdyby to vydělávalo 100 tisíc denně, za tři roky při jeho spotřebě mu toho mnoho nezbylo. To je celkem pochopitelné.

Jeho manželka nebyla žádná dáma bosse podsvětí, která někde ve vile počítá diamanty a spřádá plány, jak ho připravit o dům. Jeho manželka prodávala zeleninu u stánku na sídlišti. Takoví byli bossové podsvětí, blbost, pitomost. A další bossové podsvětí, to je to samé.

Psychopat z Kolína

Seriál Devadesátky vykreslil kolínský gang jako hrdlořezy, kteří se topili v penězích, kriminalitou, vraždami a vydíráním získali obrovský majetek. To vůbec není pravda. Byla to parta psychopatů, jimž velel Vrábel. Ten člověk byl šéf kolínského gangu. Měl tehdy bezpečnostní agenturu, která se jmenovala Safe-Guard a zabývala se ostrahou budov. To znamená, že za 100 korun na hodinu, tehdy za 50 korun na hodinu, si najali důchodce, které posadili do obchoďáku a v noci tam seděli. A gauneři pro něj tedy nějak pracovali. Oto Biederman, vrah, psychopat, jenž většinu z těch obětí zavraždil, byl Vrábelův poskok. Bydleli v Kolíně a byli to regulérní gauneři. Mimochodem, třeba čerpadláře Biederman zastřel kvůli 20 tisícům korun. Zastřelil čerpadláře u benzinové pumpy a pak těch 20 tisíc vzali a utratili za hodinu v bordelu. Koupili holkám šampaňské, objednali si holky na pokoj a bylo po penězích. Kvůli tomu zavraždili čerpadláře. A takhle to bylo pořád. Takže seriál Devadesátky, jenž z nich dělá nějaké vládce podsvětí, kingy a promyšlené vrahouny, kteří měli politické ambice, je úplná pitomost.

Tajné archivy?

Opravdu si myslím, že to, co se děje okolo Františka Mrázka, jak se spekuluje, že ho nechala zavraždit tajná služba, že někde existuje Mrázkův archiv, kvůli němuž ho zabili, a že v něm je kompromitující materiál na Klause a kopie výpisu ze švýcarských kont Václava Klause, je úplná pitomost. Kdyby nějaký Mrázkův archiv existoval, už by se někde něco dávno objevilo. To samé Antonín Běla. To byl nepochybně gauner. Akorát seriál Devadesátky z něj udělal megabohatého, megaúspěšného zločince a vládce podsvětí. To prostě vůbec nebyl. Například tam byla obrovská bílá vila a ukazovalo se, že v tom bydlel Antonín Běla. To není pravda. Bydlel v běžném domečku v Úvalech u Prahy. Nikdo z jeho sousedů netušil, že by mohl být nějak extra bohatý, což ve finále tedy opravdu nebyl. A to je velká výhrada k tomu, jak Česká televize vykreslila devadesátá léta.