Ženám se z něj podlamují kolena, muži mu to závidí. Přesto není zpěvák Martin Maxa (60) žádný macho, jak sám přiznal v barrandovském pořadu INSTINKTY Jaromíra Soukupa.
Máte pověst alfa samce, je to tak?
To je jenom pověst, která se samozřejmě nezakládá ani trošičku na pravdě.
Jak to, že ne? Když si otevřu bulvár, jste tam svlečený a říkáte, že si sám stavíte dům, cvičíte, posilujete, občas vás bolí záda, abyste nevypadal úplně dokonale.
Záda mě bolí samozřejmě pořád a trošku vás poopravím, zase tak často tam svlečený nejsem. Jednou mě vyfotili na té stavbě, kde opravdu občas přiložím ruku k dílu, to je celé. Vezměte to tak, že v pětatřicetistupňovém vedru, když tam člověk skládá cihly…
Jste opravdu tak rovný a čestný chlap, o něhož se žena může opřít, jak vypadáte v těch médiích, nebo jste jemný, nejistý chlapec, který potřebuje být chráněn?
V rámci své profese fakt nelžu, když řeknu, že jsem si naprosto nejistý. Já dělám muziku už nějakých 40 let a z toho 20 let jsem vidět. Pokaždé když lezu na pódium, jsem takhle malý, jakou z toho mám vždycky trému. A nikdy jsem si ani nedokázal zdůvodnit, jak mě ty moje životní cestičky vedly, že jsem se nakonec dostal až třeba na titulní stránky médií, jež o vás nakonec vytvářejí nějaký mediální obraz, za který já vůbec nemůžu, protože mediální obraz o vás vytváří někdo úplně jiný, kdo vás vůbec nezná.
Já o vás vím, že si ho sám nebudujete. Jsou lidé, kteří pouštějí informace a dávají fotky tak, aby si lidé něco mysleli. Nejdříve si vymyslí to, že lidé chtějí mužného chlapáka, o něhož se mohou opřít, který vypadá jako chlap, mluví jako chlap, chová se jako chlap a zpívá romantické teskné písně. A pak se podle toho zařídí. Přijde mi, že vy jste to udělal opačně, protože jste jedna z mála celebrit, která bulvár nekrmí…
Možná právě proto ten mediální obraz za vás vytváří někdo jiný, protože - jak říkáte - nekrmím a informace ze svého vnitřního soukromí vůbec neposkytuji, jelikož si myslím, že to je opravdu jenom moje věc, a tudíž pak někdo vyrábí ten mediální obraz tak, jak se mu to hodí, a ten opravdu skutečnosti vůbec nemusí odpovídat, jako je to v mém případě.
Baví vás riskovat? Nemluvím jenom o bungee jumpingu nebo ferrari, mluvím i o podnikání. Každý máme nějakou svoji vyšlapanou cestičku, která nám funguje, a pak je takový ten krok do prázdna, kdy si nejste jistý.
Abych řekl pravdu, tak moc ne. Nejsem tenhle typ riskujícího člověka, proto ani adrenalinové sporty jsem nikdy nepreferoval. Mám takový pocit, že na svět jsem se dostal díky svojí mamince a tátovi a ti by rozhodně nechtěli, abych s tím životem, který mi dali, nějak nerozumně nakládal, takže v tomhle smyslu je to takhle. A co se týče podnikání, já jsem nikdy na velké podnikání nebyl, ale pochopitelně se snažím optimalizovat své úspory, abych na stará kolena, což už vlastně jsem, nebyl odkázaný jenom na nějakou pomoc. Takže se snažím něco s tím dělat.