Morbidní záliba českého bulváru!

Pohřby jsou takovou libůstkou českého bulváru, snad nikde na světě není pro bulvár a jeho čtenáře zajímavější rozebírat dopodrobna pohřby, více než svatby. Zajímavé, a proč to tak je?

Dnes bych se chtěl zaměřit na takovou zvláštnost českého bulváru, možná je dána zájmem diváků, potažmo čtenářů, já nevím, každopádně pohřby "táhnou" daleko více než svatby. Zajímavé je, že bulvár se v pohřbech doslova vyžívá.

Máme dopodrobna zmapováno, kdo na který pohřeb přišel, co měl na sobě, kdo tam naopak nepřišel, ač tam přijít měl. Je to daleko lépe zmapováno než kterákoliv filmová či muzikálová premiéra. V zahraničí pohřby zdaleka tak populární nejsou, možná kromě Británie. V Česku je to fenomén a do jaké míry je to dáno vkusem lidí, nebo jestli je k tomu vychoval bulvár, těžko říci. Tento čas je bohužel na pohřby bohatý.

Pohřeb měla Meda Mládková, známá mecenáška umění, rázná, bezvadná paní, která doslova vydupala ze země Museum Kampa. A pro Pražany, Čechy ale i pro celý svět objevila dílo Františka Kupky. Své sbírky věnovala Praze, Museu Kampa, kde koneckonců až do své smrti žila, v takovém malém přízemním bytě na pražské Kampě.

Jejím blízkým přítelem byl Jiří Pospíšil, bývalý ministr spravedlnosti, český právník, europoslanec, jak se to říká, homo politicus - člověk, který se zabývá politikou. Říkal, že Meda Mládková si ho vybrala jako svého důvěrníka, možná dá se říci, nástupce ve správě nadace Medy Mládkové a jejího muže, že to nebylo jednoduché, musel si získat její důvěru. Každý, kdo ji znal, věděl, že byla velmi rázná, že pro ostré slovo nešla daleko, ale přesto ji lidi měli rádi, protože ona se nehádala nebo nebyla rázná proto, že se chtěla prosadit, ale proto, že jí šlo o dobrou věc.

Fenomén - bulvární plačky

Na jejím pohřbu byla celá řada celebrit, to je jasné. Byli tam ti nejbližší, spolupracovníci i rodina. Mezi nejbližšími byla Eva Holubová a Jiří Pospíšil. Ti ostatní se přišli s Medou Mládkovou rozloučit, ale já nebudu kopírovat morbidní zaujatost českého bulváru pohřby a víc toto téma rozebírat nebudu.

Druhý pohřeb, který se konal, byl pohřeb Jakuba Vyskočila, syna herce Ivana Vyskočila. Bohužel si sáhl na život sám. Byl velmi úspěšný podnikatel a dostal se do nějakých problémů. Napsal dopis na rozloučenou. Jeho tatínek to ví, je naštvaný na jednoho z jeho bývalých spolupracovníků nebo společníků, jistého pana Vařila. Ale především je Ivan Vyskočil samozřejmě zoufalý, je to smutné.

Do třetice zemřel Josef Abrhám, a tak se samozřejmě bulvár vyžívá v tom, kdo přijde na jeho pohřeb, a kdo ne. Já nevím, mně je to celkem jedno. Je mi líto, že Josef Abrhám už není mezi námi. A když si čtu zase stále opakující se vyjádření různých takových "bulvárních plaček", stále stejných lidí, kteří říkají, že znali tu kterou celebritu a mají potřebu o tom sáhodlouze mluvit, je mi trochu smutno… Je to takový český zvyk, když zemře nějaký slavný člověk, objevují se jeho kamarádi nebo kolegové z divadla, od filmu, sousedé a vyprávějí, jaký byl.

Zajímavé je, že spousta jmen se pořád opakuje, jako kdyby existovala vrstva profesionálních "bulvárních plaček", které stále dokola vyprávějí o tom, jak byly celebrity, které zemřely, skvělé a jak je dobře znali. Raději nebudu nikoho jmenovat.