Zlozvyky Jaromíra a Agáty

Třetí díl pořadu Agáta Jaromíra Soukupa šel opět "na dřeň", dotkli jsme se třeba neoblíbeného tématu - zlozvyky. Chcete vědět, jak to s nimi máme… a jak jste na tom vy?

Agáta sebekriticky načala téma zlozvyků - ten její je prý to, že neposlouchá. A já musím dodat, že rozhodně i vášeň pro rajčata, která jí pořád a vymlouvá se na to, že jich mám hodně na zahrádce, moje pěstitelka… A pak tohle téma hodila do "filozofické" roviny - co je vlastně zlozvyk, zeptala se.

Víš, Agáto, že mám teorie na všechno... Zvyky jsou základ života, když jsme spolu začali žít, tak si musíme zvykat jeden na druhého. Tím bych tě chtěl poprosit, jestli by sis někdy zvykla na moje zvyky - i zlozvyky… třeba, když jsem propocené triko po paintballu chtěl nechat nejdříve uschnout a ty jsi řekla - hoď ho do špinavého prádla. Já říkám - to bude smrdět. A ty jsi mávla rukou s tím, že to ráno vypereš. A tak jsme ztratili pět minut života zbytečnou debatou nad propoceným trikem. To je můj zvyk, že do špinavého prádla neházím mokré, zpocené oblečení. Takže teď po mnoha letech, kdy tohle nedělám, musím začít a házím mokré věci do koše na prádlo.

"Dobře, ale tohle jsou zvyky, ne přímo zlozvyky," řekla mi Agáta. Máš pravdu, drahoušku - zlozvyky jsou podle mě věci, které škodí, ale nemůžeš se jich zbavit. Kouření. To je podle mě už vážný zlozvyk, protože to už je těžké se ho zbavit. Kouření, alkohol, okusování nehtů, nějaké neurologické problémy, které člověk má - tiky a tak podobně. To už věci, které jsou vážné. Takových zlozvyků se těžko zbavuješ a škodí ti. Tvůj zlozvyk kouření ti škodí. Sice kouříš míň, ale pořád ti to škodí. A pak jsou úplně zbytečné zlozvyky, kterých je snadné se zbavit. Třeba přejídání. To je jen můj názor, já nepoučuji… Nebo dojídání. To je zlozvyk! Když vaříme, člověk by měl jíst tak, že si jídlo dá na talíř a sedne si s ním ke stolu. Nandáš si rozumnou porci a sníš ji… Večer po večeři už se nedojídat.

A tím jsem se Agátě pochopitelně nezavděčil… "Ale pro mě je třeba zbytečné večeřet, radši si pak večer něco malého dám.  Já nerada sedím u stolu a jim večeři. Já si radši lehnu večer do postele, nanosím si tam čokolády, bonbony… A to už je zlozvyk, říkáš?" odpověděla… No vidíš, to je přesně klasický zlozvyk! Nebudu večeřet - klasický zlozvyk. Pak si dám něco malého. A patnáctkrát dojdu do lednice, a tu si vezmu sýr, tu salám, kousek chleba s máslem a od včerejška tam je ještě kousek masa, tak si jako ďobnu a po dětech zbyla i čtvrtka pizzy, tak si jako ďobnu. Ve finále nemáš ponětí, kolik jsi toho snědla.

"Dobře, tak teď jsme řekli všechny moje zlozvyky. A máš i ty nějaké?!" Snažil jsem se otázku zamluvit, ale Agáta mě samozřejmě nenechala. A tak jsem musel s pravdou ven. "Tak dobře, třeba alkohol, sice jsem asi dvacet let nebyl opilej, ale skleničku večer si třeba dám...

A tak je to vždycky, přátelé, dám tisíc rozumných argumentů, ale má krásná Agáta mě stejně vždycky nakonec "dostane"!