3 otázky pro... Anetu Krejčíkovou

Do Ulice naskočila už v roce 2006 jako protivná puberťačka Gábina a v seriálu si postupně získala čím dál větší prostor, až se stala ústřední postavou dějové linky mladé samoživitelky, později úspěšné módní návrhářky. Před třemi lety však ze seriálu odešla, protože čekala své první dítě. Nyní se dvojnásobná maminka opět vrátila na plac a její Gábinu po návratu z Německa čekají osudové veletoče...

Stejně jako Gábina pocházíte z Prahy, vyrůstala jste tu a dnes tu vychováváte své dvě děti. Měla jste někdy chuť se odstěhovat na venkov?

Měla a mám. Není to tak dlouho, co jsme si pořídili pozemek pro stavbu našeho vysněného domku. Jenže mezi tím ceny stavebních materiálů násobně vyrostly. Tudíž nejdřív budeme muset náš rozpočet na stavbu domu navýšit, a pak můžeme začít stavět. Sama jsem zvědavá, jak rychle se nám to podaří. Nicméně venkov mě láká odmala. Jsem totiž dítě z paneláku, díky studiu jsem nějakou dobu trávila dnes a denně v samém centru, takže jsem si krásy Prahy užila bezezbytku. Teď s dětmi a přibývajícím věkem se toužím uklidit na zahrádku s výhledem na hory a lesy. Pít čaj z bylin z vlastních záhonků a mít klid. Myslím, že ruchu a prachu velkoměsta bylo dost.

Musí to být náročné, skloubit hereckou profesi se dvěma malými dětmi. Jak to zvládáte?

Mám velké štěstí, že máme fungující babičky. A kromě nich také dvě chůvy, které jsou zároveň mými kamarádkami. Dnes je pro mě velmi důležité vědět, jak tráví čas s mými dětmi a jaké hodnoty jim předávají. Bez pomoci bych nezvládla takhle pracovat. Ženy mají na starost celou domácnosti, děti, vaření, uklízení a praní. To je nekonečný kolotoč. Každá pracující máma ví, že je složité tohle všechno skloubit dohromady. Zdrojem odpočinku zůstane jen spánek, a ten s malým dítětem taky není vždycky stoprocentní. Žiju to, co většina maminek, často si chodím do práce odpočinout.

Proč jste se rozhodla stát herečkou? A zvažovala jste někdy i nějaké jiné povolání?

Jsem velmi energický a vášnivý člověk. Té energie je ve mně opravdu moc a potřebuji ji ze sebe dostat ven. Musím tančit, zpívat, hrát, abych ty emoce ventilovala. Takže si nedovedu představit, že bych celý den třeba seděla někde na židli a musela být v klidu. Myslím, že ani nemám možnost dělat jiné povolání, pokud chci zůstat relativně normálním člověkem. Když jsem přemýšlela nad tím, co jiného by mě bavilo, došla jsem k tomu, že bych ráda pomáhala druhým. Nabízí se třeba psychologie, která má s herectvím mnoho společného. Dřív bych vám možná řekla, že by mě bavilo dělat něco s dětmi, ale to už si dnes nemyslím. (směje se) Ráda bych byla vzdělanější a měla větší všeobecný přehled. Obdivuji lidi, kteří v hlavě nosí mnoho informací, umějí si je pospojovat, a ještě k tomu o nich umějí hezky mluvit. To mě naprosto fascinuje. Já se to můžu leda naučit a zkusit to zahrát. (směje se)