Alain Delon: Nebyl žádný svatoušek

Idolem dívčích srdcí a filmovou hvězdou se stal Alain Delon (86) v pouhých třiadvaceti letech. Říkalo se mu dokonce Brigitte Bardot v mužském provedení. Byl obsazován do rolí mužů pohybujících se na hraně zákona, rázných, chladnokrevných a osamělých. Ve skutečnosti však osamělý nebyl a ani nahodilé románky neotřásly jeho pověstí jednoho z nejlepších francouzských herců.

Herec, z něhož se dámám podlamovala kolena a zrychloval tep, rozhodně nebyl vzorným dítětem. Narodil se na předměstí Paříže rodičům Edith a Fabienu Delonovým, kteří se v jeho čtyřech letech rozvedli a oba si našli nové partnery, s nimiž měli další děti. Malý Alain Fabien Maurice Marcel Delon byl proto odstrkován. Navštěvoval římskokatolickou internátní školu, z níž byl vyloučen kvůli špatnému chování. Tentýž scénář se opakoval i v dalších školách. Učitelé se ho mnohokrát snažili přesvědčit, aby vstoupil do kněžského stavu. Ale marně. Ve čtrnácti letech začal pracovat u svého nevlastního otce v řeznictví. O tři roky později byl odveden k francouzskému námořnictvu, kde sice strávil čtyři roky, ale jedenáct měsíců seděl ve vězení kvůli častému porušování disciplíny.

Osudové setkání

Po propuštění z armády zůstal Alain bez peněz, a tak pracoval například jako číšník, vrátný, sekretář nebo obchodní úředník. Osud však zakročil a Delon se náhodně seznámil s herečkou Brigitte Auberovou, s níž navštívil filmový festival v Cannes. A právě tam začala jeho hvězdná kariéra. Všiml si ho lovec talentů David O. Selznick. Delon dostal velkorysou nabídku, ale podmínkou bylo, že se naučí anglicky. Chytil příležitost za pačesy a začal se pilně učit. Zanedlouho se ale potkal s francouzským režisérem Yvesem Allégretem, jemuž se podařilo přemluvit Alana, aby nastartoval kariéru v rodné zemi. Delon zrušil už podepsaný kontrakt se Selznickem a v roce 1957 debutoval v Allégretově filmu Když se do něčeho plete žena.

Delonova metoda vynesla majlant

Pohledný herec si rychle získal přízeň diváků i filmařů. Začalo se o něm mluvit i v Itálii a v roce 1959 mohl Delon ukázat svůj veseloherní talent ve filmu Slabé ženy, jenž byl jeho prvním snímkem promítaným v Americe, kde sklidil velký úspěch. V prostředí filmu se herec rychle zorientoval a do dějin kinematografie vstoupila tzv. Delonova metoda. Místo honoráře chtěl práva na distribuci filmu v jiných zemích. Tato metoda se ukázala být více než funkční a Delon díky ní a kontraktům s americkými společnostmi přišel k opravdu velkému jmění. Začátek šedesátých let byl pro Delona velmi úspěšný. Například za filmy V plném slunci (1960) či Rocco a jeho bratři (1960) sklidil od kritiků pochvalu.
Druhý zmíněný snímek získal zvláštní cenu poroty na festivalu v Benátkách v roce 1961. Další zvláštní cenu poroty dostal v Cannes v roce 1962 film Zatmění s Delonem v hlavní roli. O rok později si Alain zahrál s Claudií Cardinalovou v historickém filmu Gepard, který získal v Cannes Zlatou palmu. I další snímek z téhož roku Melodie podzemí, kde hrál s Jeanem Gabinem, získal filmovou cenu v USA - Zlatý glóbus pro nejlepší cizojazyčný film. V polovině šedesátých let se Delon přestěhoval za velkou louži. Mínil dobýt Hollywood a točil například s Deanem Martinem či Robertem Redfordem. Amerika mu však nebyla nakloněna, a tak se později vrátil do Francie.

Vražda bodyguarda ho neohrozila

V roce 1968 se odehrál patrně největší hercův soukromý skandál. V lese nedaleko jeho domu byl nalezen jeden z osobních bodyguardů Stevan Markoviċ se střelnou ranou v hlavě. Spolupachatelem vraždy měl být Delonův přítel, korsický gangster François Marcantoni. V souvislosti s tímto případem držela Delona policie ve vyšetřovací vazbě, ačkoliv měl neprůstřelné alibi a byl v době spáchání vraždy v Saint Tropez, a nikoliv v Paříži. I hercova tehdejší manželka Nathalie byla vyslýchána policí. Rok 1968 byl pro Delona skutečně pestrým. Založil vlastní produkční společnost Adel a hrál i v jejím prvním filmu Jeff (1969). Na něj navázal o rok později komerčně veleúspěšným filmem Borsalino, v němž si zahrál i Belmondo.

Z role do role, z náruče do náruče

O přízeň dam neměl Alain Delon nikdy nouzi. Při natáčení filmu Kristýna v roce 1958 se seznámil s Romy Schneiderovou, s níž se později zasnoubil. V té době se mu ale zalíbila i německá herečka a zpěvačka Nico a v létě roku 1962 se jim narodil syn Christian Aaron Boulogne. Zasnoubení s Romy Schneiderovou bylo zrušeno na sklonku roku 1963 a herečku natolik zasáhlo, že se pokusila o sebevraždu. Delon se jen o osm měsíců později oženil s herečkou Nathalií Barthelémyovou, měsíc po svatbě se jim narodil syn Anthony Delon. Manželství ale vydrželo pouhých pět let. Za rozvodem nejspíš stálo Delonovo setkání s herečkou Mireille Darcovou při natáčení filmu Jeff v roce 1968. S ní pak strávil společných patnáct let života. Alain Delon se seznamoval se svými partnerkami hlavně při práci, a nejinak to bylo s jeho další láskou - modelkou Rosalií van Breemen, s níž se setkal při natáčení videoklipu ke své písni. Později si Rosalii vzal a narodila se jim dcera Anouchka a syn Alain-Fabien. Manželství však skončilo rozvodem v roce 2002.

Splácí dluh samotou

Delon měl také hudební nadání. Se zpěvačkou Dalidou natočil v roce 1973 duet Paroles, paroles, jenž se proslavil i za hranicemi. Delonovi se dařilo do konce sedmdesátých let. V další dekádě jako by se něco zlomilo. Herec zažil strmý pád v podobě kasovních propadáků, který skončil absolutním neúspěchem filmu Poloviční šance (1997), v němž se potřetí setkal s Jean-Paulem Belmondem. V tomtéž roce ohlásil Delon konec své kariéry a poté přijímal menší role už jen příležitostně. Bouřlivák a sukničkář zůstal na stará kolena sám. Samotu považuje za dluh, který musí zaplatit za roky, které strávil na výsluní, a taky za to, že moc bral a téměř nic nedával. "Byl jsem malý, divoký netvor," řekl o sobě. "Život mi už moc nepřináší, někteří lidé se mi hnusí. Nerespektují se a nedrží slovo. Záleží jen na penězích. Vím, že tento svět opustím bez lítosti," prozradil Alain Delon, jenž, jak se zdá, definitivně ztratil životní optimismus.