Čekání Jiřího Stracha

"Na dobré věci je třeba umět si počkat," říká režisér Jiří Strach. Už v roce 2011 poprvé požádal Josefa Mareše a Jana Malindu, aby mu napsali cokoliv pro Ivana Trojana. Čekání ale stálo za to! První díl minisérie Docent sledovaly na obrazovkách České televize dva miliony lidí...

Spojení krimi a tajemna bylo vaší dlouho budovanou značkou. Ve třech řadách Labyrintu i v minisériích Ztracená brána a Ďáblova lest. Jak těžké pro vás bylo ji v Docentovi opustit?

Ani nevíte, jak rád jsem si zase odskočil k něčemu jinému! Točit pořád jen jeden žánr dokola by mě zabilo anebo přivedlo k totálnímu vyhoření. I v naší profesi se děsně nálepkuje. Když jsem před lety natočil Anděla Páně a pár dalších pohádek, dostal jsem nálepku, že jsem "ten režisér pohádek". Pak jsem natočil pár mystery a už jsem byl zase prý specialista na žánr mystery. Jsem zvědav, jaký flastr dostanu příště. Směju se tomu. Jestli si buduju nějakou značku, pak v silných lidských příbězích - Operace Silver A, BrainStorm, Klec, Osmy. V těchto filmech nejvíc poznávám sám sebe.

Co všechno pro vás bylo při práci na Docentovi jinak než u vašich předchozích krimi sérií?

Nemůžu říct, že jinak. Jen se zkrátka obléknete do jiného dresu. Do jiného žánru. Když kopete za Viktorku a pak vás koupí Slavie, znamená to, že hrajete fotbal jinak? Ne. Jen se člověk přizpůsobí jinému hernímu stylu, jinému manšaftu, jinému stadionu a jiným fanouškům. Ale do balonu kopete pořád stejně. Podobné je to i pro režiséra. S nadsázkou říkám, že žánr je mi úplně jedno. Klidně natočím i sci-fi. Má to ale jednu podmínku. Chci skvělý scénář. Silný příběh. Silnou emoci. Ostatní jsou jen kulisy, jiné šaty, do kterých to celé obléknete.

Jak na svoji roli v minisérii Docent reagoval Ivan Trojan?

Ivan věděl, že to kluci píšou deset let pro něj. Který herec by nebyl potěšen, že mu autoři píšou přímo na tělo? Ivan přistupuje ke každé roli s mimořádnou péčí a odpovědností, tentokrát se mi ale zdálo, že to vzal ještě vážněji než kdy jindy. Svou postavu měl promyšlenou do každé drobnosti, kolikrát až tak drobné, mikroskopické a nepostřehnutelné, že mi tím lezl na nervy. Ivan musí znát každý poslední chlup své postavy, aby se do ní mohl veskrze obout. Je precizní, maximalistický. Díky tomu převyšuje jiné herce o autobus. A proto je nejlepší.