Exkluzivně! Pavlína Kafková: Natáčení Soudkyně Barbary je adrenalin!

Herečku Pavlínu Kafkovou (54) znají diváci televize Barrandov coby soudkyni Barbaru ze stejnojmenného pořadu. O tom, jak probíhají přípravy na novou řadu nebo jak vypadá samotné natáčení, jsme si s nejslavnější soudkyní v Čechách popovídali.

Pořad Soudkyně Barbara patří k velmi úspěšným pořadům stanice Barrandov. Proč myslíte, že tomu tak je?

Protože to je pořad o lidech, nedorozuměních, starostech a očekáváních. Všichni si tam mohou najít strunu, která v nich zarezonuje.

Aktuálně se chystá nová řada. Jak se na ni těšíte?

Velmi se těším! Těším se na kolegy a celý štáb. Natáčení Barbary mě baví z mnoha důvodů. Baví mě lidé, kteří do pořadu přicházejí, jejich autentičnost a přirozenost. V podstatě nikdy nevíte, co nastane. Natáčení probíhá jinak, než je běžné. Je tam dost improvizace, mnohdy překvapivé. Řekla bych, že je to opravdu slušný adrenalin.

V čem myslíte, že tato série bude jiná než ty předchozí?

Ten adrenalin tam asi zůstane. V čem bude jiná? Na to asi teprve přijdeme. Nechám se překvapit. (smích)

Kolik času musíte věnovat přípravě na natáčení?

Příprava vždycky bývá dlouhá. Musím mít dost podrobný přehled o každém sporu a na jeden natáčecí den musím mít v hlavě několik kauz. Je to náročné.

Chodíte pro inspiraci, jak soudkyni hrát, i na reálná soudní přelíčení?

Ano, chodívala jsem pro inspiraci k soudům a určitě tam zase někdy zajdu.

Jak jste se k pořadu vlastně dostala?

Původně jsem to vůbec nechtěla dělat. Když mi z castingové agentury zavolali, jestli mohu přijet na kamerové zkoušky, a poslali fotky, jak by si soudkyni představovali, řekla jsem, že hledají takovou přísnou paní a já na to typově nejsem úplně vhodný kandidát. Roli hrálo i to, že nemám ráda spory. Ale nakonec v květnu 2015 proběhly kamerové zkoušky a už za pět dní byl první natáčecí den Soudkyně Barbary.

Měla jste trému?

Pamatuji si, že když jsem se poprvé posadila do soudního křesla, dostala jsem otázku, zda mám strach. Ne, strach jsem neměla, ale respekt ano. A to zůstalo dodnes. Původně se mělo natočit jen nějakých 32 dílů. Že budu se soudkyní Barbarou tolik let, to bych opravdu nečekala. 

Soudkyně Barbara je nesmlouvavá, neomylná. Jak tu roli vnímáte vy?

Nikdy jsem nepracovala na roli, která by měla k dispozici vlastně jen hlavu, ruce a hlas. Na jevišti i před kamerou bývá většinou více možností, jak hrát. Tam mohu použít plno výrazových prostředků - plakat, křičet, smát se, tančit, chodit rychle nebo pomalu, ale tady ne. Přemýšlela jsem, co s tím. Co za tím stolem budu dělat? Ale přišla jsem na to. Stačí vnést klid, vnitřní sílu, důvěryhodnost. Víc nic. A v tom se cítím dobře.

Co se vám na soudkyni Barbaře líbí nejvíce?

Že ji jen tak něco nerozhodí!

Máte s vaší rolí něco společného i v reálném životě?

Barbara je důrazná, asertivní a říká lidem, co mají a nemají dělat. Má to v popisu práce. Já jsem emotivní člověk a ráda se směji. Navíc se docela vyhýbám někomu říkat, co má a nemá dělat. Spojuje nás však vnitřní klid. 

Stalo se vám při natáčení něco zajímavého, nečekaného?

Při takovém typu pořadu se vždycky něco nečekaného přihodí. Teď si vzpomenu jen na situaci, kdy jsem si pod stolem vyzula boty, protože mě bolely nohy. Chtěla jsem jim dát jen tak trošičku odpočinout, jenže pak jsem v průběhu výslechu oběma nohama boty hledala a nikde nebyly. Snažila jsem si je obout zpátky, ale čím více jsem po nich šmátrala, tím více jsem je odkopávala pryč. Bylo to nekonečné. Dusila jsem v sobě záchvaty paniky i smíchu. Boty jsem nakonec našla, stihla si je i obout a po rozsudku, když jsem odešla ze scény, záchvat smíchu samozřejmě následoval.

Který případ z pořadu se vám dostal pod kůži?

Je jich více. Ve všeobecné rovině se to většinou týká sporů, kde jsou úplně staří lidé. Tam jako Pavlína vyměknu, a tím pádem i jako Barbara nemívám razanci či asertivitu.

Jak náročné je pro vás nedávat najevo své emoce nebo náklonnost k jedné ze soudících se stran?

Emoce a náklonnost se v tom taláru lépe ukrývají. I když, pokud se smíchu týče, mnohdy mám co dělat, abych se udržela. Třeba rychle piji vodu, kterou mívám před sebou na stole. Samozřejmě už se také stalo, že jsem to nevydržela a vyprskla smíchy, ale většinou se snažím to udržet.

Dostávají se k vám reakce diváků? Jaké jsou?

Diváci reagují stále. Teď se mě nejčastěji ptají, kdy už budou ty premiérové díly. Jsem ráda, že mohu říct, že opravdu brzy. Začínáme 13. února.

Máte vy sama zkušenost se soudem?

Ano, rozváděla jsem se. A musím říct, že příjemné to rozhodně není.

Napadlo vás někdy, třeba v dětství, že byste byla soudkyní nebo právničkou?

Nikdy. V dětství jsem chtěla jezdit taxíkem, později se zamilovala do Mezopotámie a chtěla být archeoložkou. Věnovat se vykopávkám, to byl můj sen. Také mě bavila psychologie. A vidíte - dnes dělám herectví. Život je nevyzpytatelný.