Fanoušci seriálu Případy 1. oddělení mohou opět každé pondělí sledovat rozuzlení vražedných zápletek podle skutečných událostí. Příběhy pocházejí z pera předního kriminalisty Josefa Mareše - jeho samotného přitom v populárním seriálu ztvárnil herec Ondřej Vetchý.
Diváci na seriálu, mimo jiné, oceňují zobrazovanou autenticitu policejní práce. Byla věrohodnost prostředí i případů samotných důležitá taky pro vás?
Samozřejmě nepopisujeme, neodhalujeme do detailu všechny postupy kriminalistů, aby ten seriál nedával návod potenciálním pachatelům. Když ale víte, že jsou to skutečné případy, když vidíte, jaké hrůzy jsou si lidi schopní navzájem dělat, tak je to šokující a lezou vám oči z důlků. U smyšlených příběhů tohle neřešíte, ale naopak můžete ocenit jejich literární kvality a kreativitu autorů. Případy 1. oddělení, to je ale tvrdá realita.
Který z těch případů vás šokoval nejvíc?
Šokovalo mě jich mnohem víc než jen jeden. Většina případů hlavně brutalitou pachatelů. Třeba když při rekonstrukcích naprosto neosobně a cynicky popisují, jak tu kterou vraždu provedli. Někdy u toho mají dokonce pocit, že jsou vlastně dobří, výjimeční. Ta ztráta lidského rozměru a lidské sounáležitosti je neméně šokující.
Ještě jeden pořad vás na podzim v České televizi spojí s vyšetřovateli a vrahy, a to dokumentární cyklus Česká detektivka. V roli průvodce představíte spisovatele, kteří se u nás věnovali detektivnímu žánru. Čtete krimi romány?
Detektivky miluji. Třeba příběhy Josefa Škvoreckého a Jana Zábrany, protože mám rád, když mohou být čtenáři interaktivní. Když na základě indicií mohou sami pátrat po pachateli, po motivech zločinů. To jsem miloval už jako kluk. Naopak nemám rád ty příběhy, ve kterých je vrah odhalený už na začátku. Ty pro mě ztrácí kouzlo. Když ale společně s vyšetřovatelem odhaluji indicie a mohu s ním pátrat po pachateli, tak to je pro mě vzrušující. A když je tam k tomu ještě nějaká přidaná hodnota, jako humor nebo ten detektiv je borec, tak je to pro mě jako čtenáře o to víc atraktivní.