Hana Gregorová slaví 70. narozeniny, ale stále to umí roztočit!

Ačkoli právě dnes slaví sedmdesátiny, Hana Gregorová stále neztratila nic ze své prudké povahy ani ze smyslu pro humor. Ba naopak! Pochlubila se historkou, která i po letech pobaví.

Vtipných historek má za ta léta plný rukáv. Tentokrát ale zavzpomínala na mládí a svůj pobyt na Slovensku. "V trnavském divadle jsem byla asi dvě sezony, pak jsem odešla na volnou nohu. Hráli jsme nějakého slovenského klasika. Situace: Sedíme děvčata na dědině, je večer a muž zpoza rohu zakřičí: 'Hoj! Děvčence, čo že robíte?' A kolegyně odpovídá: 'Čo že bysme robili, paličkujeme si čipky.' Paličkovaly jsme krajky, abyste pochopili. A při nějaké padesáté repríze, kdy se nikdy nic takového nestalo, ani ten nápad nepřišel, že by se to mohlo stát, na otázku 'Hoj! Děvčence, čo že robíte?' kolegyně zahlásila: 'Čo že bysme robili, čaričkujeme si pi*ky.' "

Neplánovaný striptýz

Gregorová má ale ještě jeden trumf, kterým baví své okolí. Je to vzpomínka na studentská léta, kdy ještě nebyla tolik zkušená. "To jsme ještě na škole dělali absolventské představení. Byla to situace, kdy se všichni na jevišti pomlátíme, popadáme na zem a postupně vstáváme. Bylo léto, strašné vedro, měli jsme takové upnuté kostýmy, dlouhé sukně. No co, měla jsem dvacet jedenadvacet roků, takže to bylo jedno, protože sukně se na tom jevišti nikdy nezvedala… Zkrátka nevzala jsem si kalhotky. A já jsem se teda v té roli zvedla ze země, šla dopředu a ještě dohrávala to, co mám. Diváci se strašně smáli. V tu chvíli jsem měla pocit, jaká jsem úžasná herečka. Úplně jsem se opájela slávou, říkala si, bože, jaká já jsem komička! Oprašovala jsem se u toho monologu od špíny z té země, mluvila, mluvila, diváci se smáli - možná to trvalo patnáct sekund, možná půl minuty - a mně v hlavě jelo: Tak se dívejte, vy vzadu, kolegové amatéři. To, co stojí vpředu, to je umělkyně! Jak se všichni smějou! Jenže v tu chvíli mi pánbůh ukázal, že pozor. Jak jsem se totiž oprašovala a oddávala se té své slávě, zjistila jsem, že se mi ta sukně celá rozpárala a od boku k boku mi visela dolů až k zemi. Takže já jsem tam celou dobu stála opravdu jako Eva a ještě jsem to dobrou půlminutu vystrčila na odiv, všichni tedy viděli, jak mě pánbůh stvořil."