Poprvé ji diváci zaregistrovali už v roce 2006, kdy se zúčastnila české soutěže krásy Miss České republiky, kde získala titul Miss Silueta. Hana Mašlíková si však vybudovala jméno nejen ve světě modelingu, ale především jako moderátorka. Nyní ji můžeme nově vídat na obrazovkách televize Barrandov, kde bude provází pořadem Exploziv.
Můžete nám prozradit něco bližšího o pořadu, který natáčíte na TV Barrandov?
Je to pořad s názvem Exploziv, který bude průvodcem zajímavými, vtipnými i užitečnými videi, ať už z YouTube nebo ze světa sociálních sítí. Na natáčení jsem se těšila, protože jsem z televize tři roky a musím přiznat, že mi to chybělo. Když začnete mít ráda kameru a televizní prostředí je vám blízké, je to pak láska na celý život.
Baví vás koukat na různá zábavná videa?
Určitě ano, ale netrávím tím čas každý den. Když vám někdo video pošle nebo někde na něco vtipného narazíte, člověka to pobaví. Zajímavé jsou ale také různé tipy a triky, jak třeba něco jednoduše uvařit nebo smontovat, něco si vyrobit... Takováto videa jsou, myslím, užitečná. Navíc když se sdílí, spoustě lidem mohou udělat radost a třeba ušetřit i čas při nějaké činnosti.
Před lety jste se zúčastnila také televizní reality show Trosečník. Díváte se teď na podobně laděný Survivor?
Je to už dlouho, psal se rok 2006 a ta reality show tady byla tehdy prvně. Ze Survivoru jsem viděla asi dva díly a musím říct, že mě překvapilo, když soutěžící mají skoro každý díl jiné oblečení a podobně. My tenkrát měli jedno triko, jedny kraťasy, jedny boty a jedno spodní prádlo na celý měsíc, byli jsme bez šamponu, sprchového gelu, jakýchkoliv holítek a podobně - opravdu jako trosečníci! Teď mi to nepřijde tak tvrdé, alespoň to na mě tak v televizi působí. Doma jsem i nadhodila, že bych i po těch letech byla schopná se znovu zúčastnit, protože jsem takový šílenec, co má rád v životě výzvy.
Přivedla vás láska k výzvám i k rozhodnutí zúčastnit se mezinárodní soutěže Mr. Universe Prague v kategorii bikini fitness, na kterou se v květnu chystáte?
Asi také, ale pravdou je, že fitness cvičím už od 18 let, jen to možná nebylo tak vidět, protože neexistovaly sociální sítě a média se o to tolik nezajímala. Už mnohokrát mě lidi z mého okolí hecovali, ale já věděla, jak moc je ta cesta náročná a potřebovala jsem nějakou výzvu - a teď nadešel ten správný čas. Bude mi 18. května 40 let a soutěž je 20. května. Chci si to zkusit a udělat maximum pro to, abych se připravila, jak nejlépe dokážu. A hlavně chci ženám ukázat, že ve 40 život určitě nekončí!
Jak často trénujete?
Trénuji každý den, kromě víkendu, kdy regeneruji, protože to je také potřeba. Pak se ještě trénuje pózing, tedy jak tělo odprezentovat. Samozřejmě to obnáší i změnu stravy, úpravu životního režimu, musím chodit dřív spát... Naštěstí je manžel bývalý profesionální sportovec (André Reinders, bývalý bojovník smíšených bojových umění a trenér MMA, pozn. red.), tak to chápe a mám doma velkou podporu.
Vedete ke sportu i vašeho syna Andreaska?
Určitě! On už od roku s námi chodí do tělocvičen, ať už k manželovi do gymu nebo se mnou do fitka. Má to tam rád, zrovna před pár dny, když jsme z fitka odcházeli, mi říkal: "Maminko, já nechci domů, já tady chci vyrůstat." Tak jsme se tomu smáli. To prostředí je mu blízké, on sám je velmi aktivní. Miluje překážky, takže si dělá takové parkourové tratě a ve 4,5 letech na nich "drandí".
Říkala jste, že vás fitness bavilo už od 18. let. Věnovala jste se i nějakým dalším sportům?
Odmalička jsou mojí vášní koně, také jsem hodně hrávala rekreačně beach volejbal, v létě je to kolo, s manželem jsem dlouho kondičně trénovala thajský box... Neumím si představit, že bych ležela jako pecivál. I ta regenerace, kterou mám o víkendu, je aktivní - jdeme na procházku, na výlet... Nejsme s manželem lidé, kteří by si lehli a nic nedělali, i o dovolené jsme aktivní.
Láska ke koním u vás stále přetrvává, že?
Už odmalička jsem chodila do jezdeckých klubů, kde nás nechali kydat hnůj a jednou za měsíc nás povodili na koni - a my jsme byli strašně šťastní! Drželo mě to dlouho a za první vydělané penízky jsem si koupila svého prvního koně. Bylo mi asi 26 let a toho koně jsem měla 8 let. Pak přišla přibližně osmiletá pauza a po ní jsem si koupila svého druhého koně. Jmenuje se Dante, je mu 4,5 roku a je to fríský kůň, díky barvě tohoto plemene se jim říká "černé perly". Teď mě tedy dost zlobí a mám s ním trošku starosti, ale stejně mi to dělá radost. Říkám, že kůň je můj psychoterapeut - vyjedu si někam, vyčistím si hlavu a vracím se jako po týdenní dovolené. Nemám ambice jezdit závody, je to pro mě relax. Člověk to musí zažít.
V květnu oslavíte čtyřicítku. Máte kromě zmíněné fitness výzvy i nějaké další nesplněné sny?
Naším společným snem s manželem je postavit si dům, kde bychom chtěli prožít život. Už dopředu jsme věděli, že řadovka, kterou máme teď, nebude bydlení navždy. Dva roky máme koupený pozemek u Berouna, jen ta současná doba stavění moc nepřeje. Uvidíme tedy, jak to bude. Také se už rok peru s tím, že jsem v lockdownu vymyslela svoji sportovní značku - legíny, topy, podprsenky... Jenže potom se mi stala nehoda s koněm a zastavilo mě to, proto jsem projekt nedotáhla do konce. Na sociálních sítích mě ale ženy sledují a vidí mě trénovat v těch mých legínách. A stále mi píší: "Hanko, kdy už to bude?" Takže bych chtěla svou značku konečně ukázat světu.
Přemýšlela jste někdy i nad hereckou kariérou, když máte ráda kameru?
Přemýšlela, moc by se mi to líbilo! Ale nemám vystudované herectví a myslím, že je to velmi důležité. Proto bych si v tomto směru nevěřila. Každopádně takové malé herectví zažívám už zhruba 12 let s Pavlem Kožíškem. Hraju v jeho Divadle kouzel v Líbeznicích u Prahy a jezdíme i po celé České republice. Máme čtyři dětská představení s hodinovým dialogem, který je zábavný pro děti i pro dospělé. Je to takové malinkaté herectví a strašně mě to baví.
A kdybyste si mohla vybrat roli anebo typ filmu či seriálu, kde byste si ráda zahrála, co by to bylo?
Jsem takový šašek, takže by mi vůbec nevadilo hrát nějakou "drndu", když to řeknu slušně. Dělám si sama ze sebe často legraci, baví mě vtipy o blondýnách a neberu se vážně. Klidně bych proto brala nějakou vtipnou roli, kde bych byla i za trdlo. Anebo pravý opak - nějakou mrchu!