Josef Kemr by před pár dny slavil stovku: Jaké tajemství si odnesl do hrobu?

Sté narozeniny by oslavil divadelní a filmový velikán, který neohromoval jen svým hereckým projevem, ale také morálním rozměrem.

Všichni si Josefa Kemra jistě vybaví coby Bohouše Císaře z legendárního seriálu Chalupáři nebo jako dědu Komárka z komedie Na samotě u lesa či v podobě studenta večerní školy Plhy, který se neustále hlásí, z filmu Marečku, podejte mi pero. Jeho filmové hlášky zlidověly. Takto bychom mohli vyjmenovávat dlouhý seznam filmových rolí, přičemž ještě daleko více aktivní byl v divadle.

V divadle vystupoval už jako chlapec

Než se však Josef Kemr mohl dostat k divadlu, trval jeho otec na řádném vzdělání. Vystudoval obchodní školu na Žižkově a pracoval jako prodavač, číšník, promítač nebo elektromontér. "S divadlem jsem byl kontaktován jako chlapec páté obecní školy v Raisově škole na bývalé Fochově třídě tady na Vinohradech. Já už zpíval v deseti letech v Polské krvi," vzpomínal v rozhovoru pro Českou televizi. Právě v Divadle na Vinohradech si jej všiml rozhlasový režisér Přemysl Pražský, který jej začal obsazovat do rolí. Profesionálně pak vystupoval od roku 1941 v kočovné divadelní společnosti Anny Budínské-Červíčkové. Působil v divadlech na Kladně, v divadle Akropolis, Divadle S. K. Neumanna, celých 15 let v Městských divadlech pražských. Od roku 1965 se stal členem činohry Národního divadla.

Odmítl titul Zasloužilý umělec

Když mu vládnoucí komunistická strana chtěla udělit titul Zasloužilého umělce, písemně jej odmítl. V dopise stálo: "Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít. Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval." Jako hluboce věřící a zásadový člověk měl s tehdejším režimem problémy. Pro režiséry bylo složité obsazovat Josefa Kemra do rolí a museli zákazy různě obcházet.

Za volantem se ničeho nebál

Josef Kemr byl svéráznou postavou. Pečlivě si střežil své soukromí. Pověstný byl také svým přístupem k řízení. Po Praze jezdil v trabantu, ve kterém měl pouze sedačku řidiče, a pravidla silničního provozu si vysvětloval po svém. Tvrdil, že stačí jen jezdit obezřetně a nikoho nezranit. Policisté jej často zastavovali v zákazech vjezdu nebo v protisměru v jednosměrkách. Svou víru neskrýval, a naopak na vlastní náklady a svépomocí opravoval boží muka v okolí Prahy. Ženatý byl s o jedenáct let starší režisérkou Evou Foustkovou. Po její smrti v roce 1977 se po Kemrově boku objevila o dvacet let mladší herečka Marika Skopalová (sestra herce Svatopluka Skopala). Ani z jednoho vztahu nevzešly žádné děti.

V roce 1994 byla Josefu Kemrovi diagnostikována rakovina žaludku. Nemoc měla rychlý průběh. Velikán českého divadla a filmu zemřel 15. ledna 1995. Pochován je na Hřbitově Šárka u kostela svatého Matěje v Praze-Dejvicích. Po smrti se objevily informace, že nezemřel bezdětný, ale měl údajně mít nemanželského syna Vladimíra.