Jan Kačer (85) prožil v minulém roce opravdu těžké období. Zemřela mu milovaná manželka Nina Divišová (†84), blízká kamarádka Libuše Šafránková (†68) a s jeho vlastním zdravím to šlo z kopce. Herec otevřeně prozradil, jak na tom momentálně je a kdo je mu největší oporou.
Jan Kačer na tom po zdravotní stránce není dobře. My jsme se s hercem potkali na křtu knihy Hančina cesta od autorek Hany Sternlicht a Alžběty Langové, která pojednává o období holocaustu.
"Přišel jsem, protože Hanička je má jediná příbuzná na světě. Všichni ostatní skončili někde v koncentráku a Hanička je pořád stejná. Je pro mě hrozně cenná. Je jako vzácný druh. Podívejte se, když se zachová jediný bílý nosorožec na světě, co všichni dělají. Ona je pro mě jediná, která vlastně je," prozradil nám Jan, proč na křest knihy přišel. Nešlo si však nevšimnout, že je na tom špatně.
Celou dobu seděl na židli, a když probíhalo společné focení u dortu, museli mu pomoct dva další lidé, aby vstal. Bez pomoci se nedokázal držet na nohou, natož chodit. "Jsem starý člověk. Na to, jak jsem starý, se mi daří dobře. Skutečně ale nemůžu chodit a to je blbý," přiznal.
"Samozřejmě mě to limituje, protože nemůžu jít, kam bych chtěl. Nemůžu na výstavy. Nemůžu do lesa na houby… Jinak jsem ale živej. Všecko mě zajímá. Je to zázrak." Práci přitom nevynechává, protože ho udržuje v kontaktu s lidmi. "Dělám takové věci, na které ještě stačím. Píšu. Teď mi snad vyjde nějaká knížka. Taky čtu nějaké komentáře k filmům, do televize. Nedělám toho moc, ale ještě to celkem jde," pochlubil se.
Nemůže na chatu
Herec se v minulosti netajil tím, že rád jezdí na milovanou chalupu v lázeňské Bechyni v jižních Čechách, kde trávil hodně času i se zesnulou manželkou. Ani to však prý kvůli nemoci už není dost dobře možné.
"Jezdím tam, jak to jde, ale mám tam bohužel hodně schodů, takže jsem tím limitovaný a musím tam vždycky jet s někým, kdo mě tam dovede a pak se o mě postará. Já mám tu Bechyni hrozně rád a je to vlastně takový můj druhý domov," konstatoval. Naštěstí má ale kolem sebe lidi, kteří jsou kdykoli připraveni pomoct. "Mám tři dcery, tak ať se o tatínka starají," uvedl se smíchem s dovětkem, že se doma rozhodně nenudí, což mu dělá dobře. "Mám naštěstí velkou rodinu. Mám hodně vnoučat a pravnoučat, takže u nás je to živý. Zaplaťpánbůh!" uzavřel naše povídání.