Komu Pavelka uděluje kmotrovské rady?

Herec Ondřej Pavelka (66) prozradil, proč se má tolik rád s kolegou Jakubem Prachařem (38) a jakou roli hraje v životě jeho malé dcery. Řeč přišla i na to, proč se obává, že válka na Ukrajině ovlivní jeho milovanou práci.

 

Potkáváme se na premiéře snímku Vyšehrad: Fylm, ve kterém hrajete předsedu fotbalového klubu. Jak vzpomínáte na natáčení?

Na začátek musím říct, že jsem film ještě neviděl. Uvidím ho teprve během premiéry a opravdu moc se na něj těším. To natáčení totiž bylo úžasné. Nicméně je to už celkem dlouho, co jsme na tom dělali, protože kvůli covidu se premiéra musela asi o rok a půl odložit. Tomu filmu však předcházel seriál, ve kterém jsem si také zahrál. Takže jsem u tohoto projektu už nějakou dobu. To je na tom ale to pěkné. Mohl jsem být svědkem toho, jak z internetového seriálu nakonec vznikl dlouho očekávaný film.

Máte tedy radost, že se seriálové zpracování Vyšehradu setkalo s takovým úspěchem?

Určitě! Myslím si, že už po první řadě seriálu se začalo uvažovat o tom, že by z toho nakonec mohl být i film. Něco podobného už jsem jednou zažil. Hrál jsem v divadelním představení Padesátka, podle kterého se následně také natočil celovečerní stejnojmenný film. V obou zpracováních jsem si zahrál s Kubou Prachařem, se kterým jsem se setkal i při natáčení filmu Vyšehrad.

 

Dočetla jsem se, že s Jakubem Prachařem máte velmi hezký vztah. Je to pravda?

Je to tak. My se s Kubou známe už dlouhá léta. Já jsem dokonce trošku i jeho učitel, protože jsem učil na DAMU, a máme spolu výborný vztah. Máme se rádi. Máme se rádi i s Davidem Prachařem - jeho tatínkem. Myslím si, že jsme si docela blízcí.

 

Prý jste se stal kmotrem jeho dcery Mii, kterou má s modelkou Agátou Hanychovou. Znamená to tedy, že tu pro malou Miu jste?

No, jasně! Kmotr musí fungovat jako kmotr. Když jsou nějaké problémy, jsem povolán a uděluji patřičné kmotrovské rady. (smích)

Film Vyšehrad je určen především pro fotbalové fanoušky. Jste vy sám fanouškem fotbalu?

Ano! Já mám fotbal moc rád. Mám ho rád pasivně i aktivně.

Takže pořád hrajete?

Ne, to už ne. Ale tak... Hrával jsem. Jako dorostenec jsem hrával za Karlovy Vary a za Ostrov nad Ohří. To už ale skončilo a pak jsem hrál už jen tak rekreačně.

Zmínil jste, že premiéra filmu byla odsunuta kvůli covidu. Jak to máte s prací nyní? Už se to po pandemii vrátilo do starých kolejí?

Já myslím, že vrátilo. V divadlech se už začalo normálně hrát. Covid natáčení úplně nezastavil. Podmínky ale byly samozřejmě napjaté a někdy to bylo hodně nepříjemné. Občas se práce musela i zastavit, protože někdo onemocněl. V zásadě se ale jakžtakž točilo. Teď, myslím, už se to docela dostává do kolejí, na které jsme byli zvyklí. Nyní mám ale strach, že současná dramatická válečná situace zasáhne i kulturu. Podle mě lidé zase začnou trošku šetřit a první oblast, ve které se to projeví, bude právě kultura. Trošku se děsím toho, že to odnesou kina a divadla...

Jak vy sám osobně prožíváte válečný konflikt na Ukrajině? Zaskočilo vás to?

Samozřejmě že mě to zaskočilo. Nicméně já Rusovi nevěřím a nevěřil jsem nikdy. Vždy jsem si myslel, že je to takový imperiální stát, který chce expandovat. Takže... Zaskočilo mě to, ale v žádném případě mě nezaskočilo, že to jsou Rusové.