Konvalinková se málem utopila kvůli krému!

Herečka Naďa Konvalinková (71) si splnila sen. Cesta za ním přitom nebyla zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Je tomu už drahně let, co herečka toužila po tom, plavit se na lodi. "Tenkrát to ještě nebylo tak běžné, dnes si přes cestovku můžete pronajmout loď i s posádkou. Ale jednou ke mně přijela sestra s kamarádem, já jsem se ho zeptala, odkud přijel, a on tvrdil, že se byl potápět v Egyptě. Hned jsem řekla: ‚Jé, to je nádhera, já bych tak chtěla na loď! A to potápění musí být úžasný!‘ A on se zeptal, co dělám zítra, já měla volno, a vzal mě na bazén do Chomutova." V Chomutově se totiž nachází známý klub potápěčů. "Tam mi navlíkli ten mundúr, na záda mi dali potápěčskou tlakovou lahev, vysvětlili mi, jaké gesto znamená O. K. a co mám udělat, když budu chtít nahoru, zkrátka různý znamení, kterýma se lidi pod vodou dorozumívají, a spustila jsem se do bazénu." První ponor ovšem nebyl takový, jaký ho očekávala. "Když jsem byla pod vodou, ovládla mě nejistota, začala jsem se dusit, okamžitě chtěla nahoru. Řekla jsem, že jim ten kurz zaplatím, ale že to nezvládnu, že už na to nemám věk a že děkuju, že jsem si to mohla vyzkoušet, ale taky nemusím mít všechno." V tu chvíli jí pomohl kamarád. Ten nepanikařil a velmi pomalým hlasem ji naprosto uklidnil. "Řekl: ‚Naďo, uklidni se. Dýchej rovnoměrně, teď se pomalu znova potopíš a rozdýcháš.‘ Tak jsme se potopili, já jsem se rozdýchala a najednou chodila po dně bazénu jako želva. Bylo to úžasný!" líčila svůj druhý ponor. Tím ale příběh nekončí.

Dobrodružství v Egyptě

"Po roce volali potápěči: ‚Naďo, jedeme do Egypta, loď vyplouvá, máme pro tebe všechno, jedeme.‘ Došlo k tomu, byli jsme na lodi, pluli nějakou jižní trasou, kde byla spousta nádherných ryb. Dojeli jsme na místo, oblíkli mě do mundúru, zase jsem se spustila - tentokrát ale do moře - a najednou jsem zjistila, že mi pod tu masku pořád teče voda," rozčilovala se. "Já jsem se naučila, že když se ty brýle nakloní a foukne se nosem, že ta voda odteče pryč. Jenže já jsem furt vyfukovala a voda mi tam tekla dál. Nedalo se nic dělat. Šéfovi ponoru jsem oznámila, že musím nahoru," krčila Naďa rameny. "Tam mu říkám: ‚Hele, já už mám nervy v haj*lu, mně tam furt teče voda, já to dnes nedám.‘ Zbavila se postroje a čekala nahoře, kde nakonec pochopila, co udělala špatně. "Já jsem zjistila, že jsem udělala kardinální chybu. Abych totiž neměla vrásky, tak jsem si nakrémovala obličej. Proto se mi potápěčské brýle nedokázaly přicucnout k tváři a kvůli tomu mi tam tekla ta voda. Dopadlo to ale dobře. Napodruhé už jsem se nenakrémovala, takže jsem si to užila, prohlédla si podmořský život a musím říct, že tam je to ještě hezčí než tady u nás nahoře. Během té plavby jsem se dokázala potopit až do devatenácti metrů. A to mi doma říkají, že jsem prý nepotopitelná!"