První vzpomínky Marty Kubišové, která před pár dny slavila 80. narozeniny, sahají do doby, kdy v Československu řádila druhá světová válka. Dodnes si vybavuje, jak se coby tříletá holčička společně s maminkou a mladším bratrem ukrývala při bombardování Českých Budějovic. Zatímco dětství strávila v jižních Čechách, dospívání má spojené s Poděbrady, kam se rodina v roce 1952 odstěhovala.
V lázeňském městě vystudovala Marta Kubišová Gymnázium Jiřího z Poděbrad. Odmaturovala s vyznamenáním a toužila jít studovat medicínu, protože však neměla ten správný "třídní původ" a její otec byl v konfliktu s tehdejším režimem, nedostala se na vysokou školu ani na třetí pokus. Nepomohla ani práce v poděbradských sklárnách, která jí měla kádrový profil vylepšit. Tehdy už slavila své první pěvecké úspěchy při vystupování s taneční kapelou z lázeňského orchestru, v nedalekém Nymburku zpívala na odpoledních čajích. Když se tedy naskytla příležitost vyrazit na konkurz do místního divadla, rozhodla se ho zúčastnit. Klaplo to na první dobrou a Marta Kubišová se tak stala součástí pardubického kabaretu.
Cesta ke slávě
Nejen že se v jejím hrdle ukrývalo zlato a dokázala zastínit zpěvačky široko daleko, ale nechyběl jí ani herecký talent. Z pardubického Stop divadla putovala do divadla Alfa v Plzni, až nakonec zakotvila v pražském Rokoku. Právě tam se seznámila s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem, s nimiž později utvořila populární trio Golden Kids. Její hvězda stoupala raketovou rychlostí. Zářila na divadelních prknech, u mikrofonu i před kamerou. Účinkovala v písničkovém seriálu Píseň pro Rudolfa III., s režisérem Janem Němcem natočila v roce 1966 film Mučedníci lásky. O tři roky později se stal jejím manželem...
Byla nejoblíbenější zpěvačkou druhé poloviny 60. let. Zpívala v pařížské Olympii, sklízela úspěch s Golden Kids, třikrát zvítězila ve Zlatém slavíkovi. Poslední zlatou sošku si už v roce 1970 ovšem přebrat nemohla. Její Modlitba pro Martu, která původně vznikla právě pro televizní seriál Píseň pro Rudolfa III., se stala samozvanou hymnou vzdoru po ruské okupaci Československa v roce 1968. Marta Kubišová se netajila svým politickým postojem, proto se stala nepohodlnou. Pod záminkou, že byla zachycena na pornografických fotografiích - které však byly falešné - se musela nuceně ztratit z televizních obrazovek, rádií, nesměla vystupovat.
Období temna
Začalo temné období - pro Československo i pro Martu Kubišovou. Mnohem větší ranou než zákaz zpívání, "vyhnanství" na chalupě na Slapech a lepení sáčků, aby si přivydělala alespoň pár korun, pro ni však bylo narození mrtvého dítěte v osmém měsíci těhotenství. Ona sama při tom prodělala klinickou smrt. Následoval rozvod s Janem Němcem, který uprchl do zahraničí. Ani druhé manželství s Janem Moravcem nebylo šťastné. Provázely jej nevěry, a navíc na ni vlastní muž donášel StB. Státní bezpečnosti nepřestala být trnem v oku, zvlášť když se stala mluvčí Charty 77. V temnu se však přeci jen objevilo světlo, které Martě Kubišové rozzářilo období normalizace. Na Den dětí roku 1979 přivedla na svět dceru Kateřinu a ta se okamžitě stala středobodem jejího vesmíru.
"Ať mír dál zůstává s touto krajinou," znělo celým Václavským náměstím v listopadu 1989. Dvacet let zakázaná píseň znovu rezonovala národem a Marta Kubišová se jako hrdinka vrátila na výsluní. Po slávě však nikdy neprahla. Důležitější než zpěv pro ni byla ochrana zvířátek, proto se stala tváří oblíbeného televizního pořadu Chcete mě?, který se vysílal na obrazovkách dlouhé tři dekády. O němé tváře pečuje dodnes. Přestože pěveckou kariéru již před lety definitivně ukončila, letos se k příležitosti svého životního jubilea nechala zlákat k účinkování v projektu Noc s legendou, s nímž objíždí divadla a vypráví svůj neobyčejný příběh...