Multimilionářka Slávka Budínová umírala sama a opuštěná. Co se stalo?

Je tomu právě dvacet let, co zemřela Slávka Budínová (†78). Odešla jako multimilionářka, ale to hlavní v životě jí chybělo. Skonala opuštěná, bezdětná a závislá na alkoholu.

Slávka Budínová se narodila v Ostravě. Otec z ní chtěl mít lékařku, matka, která působila v ochotnickém souboru, zase herečku. Ona se nebránila ničemu a to, co jednou bude dělat, nechávala tak trochu osudu. Po základní škole začala navštěvovat obchodní akademii, ale kvůli zuřící druhé světové válce musela studium přerušit.

Před nucenými pracemi v Německu ji zachránila herečka ostravského divadla Marie Rýdlová, která jí domluvila práci divadelní elévky. Díky tomu se Slávka mohla naplno věnovat herectví. Vystupovala nejen v činohře, ale také v baletu, opeře nebo v operetě. Po válce nastoupila do pardubického divadla, odkud přešla do Olomouce, kde strávila deset let. V tamním divadle vytvořila nezapomenutelný tandem s Josefem Bekem (†77).

Protože měla pocit, že je málo na očích filmařům, rozhodla se odstěhovat do Prahy. Tady si koupila dům na prestižní adrese na Malé Straně, kam si později nastěhovala i své rodiče a sama zde žila až do své smrti.

Splnilo se jí její velké přání, filmaři si jí všimli a ona se stala slavnou. Bohužel se to prý projevilo na jejím chování a Slávka nebyla mezi kolegy příliš oblíbená. Prý byla povýšená, náladová a na každého řvala. Povýšeně se chovala hlavně ke kostymérkám, a jakmile nebylo po jejím, začala rozhazovat oblečení kolem sebe. "Bezvadná herečka, jako ženská trochu složitá osobnost. Někdy dokázala být milionová, jako sluníčko, ale hned další den zase byla úplně jiná, až nepříjemná. Záleželo na tom, jak se zrovna vyspala. Ale vždycky jsem se s ní rád viděl a rád s ní dělal," prozradil o ní kdysi herec Jan Skopeček (†95), který se s Budínovou potkal například při natáčení filmu Léto s kovbojem, kde hráli manželský pár.

Možná právě její komplikovaná povaha vedla k tomu, že neměla štěstí v partnerském životě. Bylo veřejným tajemstvím, že udržovala milostný poměr se ženatým kolegou Karlem Högerem (†68). V sedmdesátých letech s ním přišla do jiného stavu, ale dítě si nechala vzít. Nikdy poté už neotěhotněla.

Když jí bylo třiapadesát let, poprvé se vdala za režiséra a scenáristu Iva Tomana. Jejich manželství bylo idylické. Jako by se znali celý život. Měli společné záliby, milovali psy, sbírali starožitnosti a rádi chodili do lesa na houby. Herečka byla snad poprvé v životě v lásce opravdu šťastná. Manželství ukončila po 17 letech až Ivova smrt.

Jeho smrt byla začátkem konce. Herečka začala pít, na zkoušky chodila pod vlivem nebo nepřišla vůbec. Nastal strmý pád. Režiséři se ji kvůli její nespolehlivosti báli obsazovat.

Ke všemu se herečce zhoršil zdravotní stav. Podstoupila onkologickou operaci a zlobilo ji nemocné srdce. Cítila, že se blíží konec, a na smrt se těšila. Brala ji jako vysvobození ze světa, v němž už nechtěla být.

Budínová z celého rozlehlého domu užívala pouze jednu místnost, ze které vůbec nevycházela. Do nemocnice odmítala jít, neboť věděla, že tam alkohol nedostane. "Když už nemohla chodit, objednávala si pití telefonicky z protější cukrárny. Odtud jí přinesli láhev," svěřila se před lety deníku Blesk její ošetřující lékařka Blanka Seifertová.

Tři dny předtím, než vydechla naposledy, učinila překvapivý krok. Nechala si zavolat kněze a požádala ho, aby ji pokřtil. K tomu podepsala závěť, v níž všechen svůj majetek, odhadovaný na téměř 100 milionů korun, nenechala svým vzdáleným příbuzným, ale odkázala ho starožitníkovi Rudolfu Příhodovi, se kterým se na sklonku života přátelila. Nejednalo se pouze o dům na nejlukrativnějším pozemku v Praze, ale i o velmi cenné obrazy a šperky, které vlastnila.

V roce 2002, dva týdny poté, co zemřela na vyčerpání organismu, přišla povodeň, která celý její dům zatopila.