O herečce Jitce Smutné (70) je dobře známo, že je vášnivou rybářkou. Na druhou stranu otevřeně přiznává, že se jí obvykle moc nedaří, a co hůř, kolikrát se jí nepovede ani najít rybník.
I když je Smutná, bere věci s humorem. "Já jsem takový rybář, který má rád spíš ten proces než výsledek. Prostě málokdy něco chytím, ale hrozně ráda chodím na ryby," usmívala se a pustila se do vyprávění příhody. "Kamarádka mě pozvala k sobě na chatu, protože tam mají úžasné možnosti chytat ryby. Druhý den ráno jsme všichni museli být zpátky v Praze a já jsem si řekla, že prostě neodjedu, aniž bych namočila pruty do vody. Tak jsem všem oznámila, ať si klidně spí, ale že já půjdu ve tři ráno na ryby a v půl deváté budu zpátky," odhodlala se. "Půjčili mi takový obrovský budík s těmi zvonci, nachystala jsem si ho, vzbudila se… Ono ženská na rybách, to samo o sobě vypadá dost legračně, ale já jsem tehdy měla ještě takový červený obrovský umělohmotný kýbl, ve kterém jsem měla suchý chleba, abych ty ryby mohla přilákat. Pak jsem měla červenou umělohmotnou židličku, na kterou jsem si u té vody chtěla sednout, obrovskou kabelu s návnadami ve formě ryb, a protože jsem neměla hodinky a nechtěla jsem zmeškat odjezd domů, vzala jsem si ten budík. Takhle jsem za tmy vyrazila," smála se sama sobě. "Řekli mi, že místo, kde se smí chytat, je u tratě. Byla úplná tma, dost jsem se bála, ale bylo to, jako bych šla opravdu na lov. Konečně jsem narazila na trať, to už se malinko zvedalo světlo, já jsem uviděla takový dolíček zakrytý mlhou… Ptáci, jak bývají u rybníka, zpívali, čápi byli slyšet… Tak jsem si říkala: Já si tady sednu. To jsem ještě kouřila, seděla na té židličce, budík tikal, což mimochodem dělá strašný randál, když takový budík ve čtyři ráno tiká. A já čekám, čekám… No, nebudu to prodlužovat. Když se mlha zvedla, zjistila jsem, že to nebyl rybník, ale kukuřičné pole," svěřila se s dovětkem, že kvůli tomuto zážitku, sedět v poli, obětovala drahocenný spánek.