Nejznámější český imitátor Petr Jablonský (42) na sebe v minulosti upozornil právě tím, že bravurně imitoval Miloše Zemana nebo Václava Klause. Svými hlasivkami ale umí napodobit třeba i Halinu Pawlowskou, Věru Chytilovou či Františka Filipovského. Dnes sklízí úspěch tím, že si ve svém pořadu dělá legraci z bývalého premiéra Andreje Babiše.
Petr Jablonský sice vykouzlil úsměv na rtech už mnoha lidem, jeho vlastní život ale nebyl vždy úplně veselý. V patnácti letech dokonce uvažoval kvůli nešťastné lásce o sebevraždě skokem z okna.
Už jako malý měl problém zapadnout. "Do partiček jsem moc nezapadal. Víc jsem si rozuměl s dospělými a neměl jsem moc kamarádů. Byl jsem individualista a někdy je těžké zvládat tu individualitu, cítíte se osaměle," svěřil se v minulosti podle webu iDNES.
Když mu bylo pět let, rodiče se rozvedli. "Později si máma našla nového manžela. Můj otčím nebyl žádný intelektuál, byl to cholerik, který pro ránu nešel daleko. Celý týden jsem se těšil jenom na to, jak budu o víkendu u svého pravého táty. Někdy v tý době jsem začal mít deprese. Když potom přišla puberta a první láska, tak to bylo úplně nejhorší," vyzpovídal se ze své pošramocené psychiky v knize psychiatra Radkina Honzáka (83) Deprese není depka známý imitátor.
"Já jsme byl v tom stádu mezi puberťákama naprosto ztracenej. Přišla děvčata, první lásky a to byl průšvih. Děvčata jsem pobavil, holky se zasmály - a pak odešly s nějakými jinými chlapci. Někdo měl techtle, někdo už i mechtle, já nic. Bylo mi patnáct, to byla hodně velká láska a bylo to hodně krutý. To jsem pomyslel na sebevraždu," přiznává Petr, který si konec svého mladého života naplánoval na Silvestra u svého tatínka.
"Žil tenkrát na Žižkově, bydlel v nejvyšším patře a ten pokoj, kde jsem přespával, měl okno do dvora. Připravil jsem se, že až o půlnoci začnou lítat rachejtle, tak já hupnu dolů. Nikdo to neuslyší, zanikne to v tom hluku a ráno mě tam pak najdou rozsekanýho."
Naštěstí to na něm poznala nová manželka jeho otce a společně se domluvili, že mu nabídnou, aby se k nim nastěhoval. "A já najednou viděl v dálce světýlko, že budu v komfortní zóně, která mi vyhovuje. Už nikdy se nebudu bát, v jaké náladě dorazí domů otčím. Jestli mi rovnou jednu flákne, nebo mi jenom vynadá," přiznává s tím, že nabídka bydlení s vlastním otcem ho od sebevraždy na poslední chvíli odradila.
Další velkou ránou pro Petrovu slabou psychiku bylo, když ho před sedmi lety opustila snoubenka, a to s jeho sousedem, velkým kamarádem.
Lék, který si sám naordinoval po dalších rozchodech, ale také nebyl zrovna ideální. Svůj smutek utápěl v alkoholu.
Dnes už ví, že tahle cesta taky nikam nevede, a svěřil se do rukou odborníků. "Dostal jsem léky slabšího ražení a musím říct, že mi pomohly," tvrdí Jablonský, který je momentálně zadaný a věří, že všechno zlé si už v životě vybral.