Roman Zach: "Chtěl jsem se stát jedním z těch bláznů, co šermují na schodech!"

V krimiseriálu Případy mimořádné Marty, který je k vidění na platformě VOYO a v příštím roce se má objevit i na obrazovkách televize Nova, hraje Roman Zach detektiva milujícího pořádek. Jako protipól se mu objeví v životě poněkud praštěná trojnásobná matka v podání Tatiany Dykové, která kolem sebe naopak šíří chaos, zato však ve své zrzavé hlavě ukrývá geniální mozek. S Romanem Zachem jsme si povídali nejen o nové roli, ale také o tom, proč seknul se stavařinou a rozhodl se stát hercem...

Baví vás detektivky?

Upřímně moc ne, ale když je nějaká dobrá detektivka, tak si ji s rodinou pustíme. Měli jsme třeba takové "herculeovské" dýchánky na chalupě, kdy hořel oheň a my si zapnuli na počítači nějaký díl Poirota.

A proč jste se rozhodl přijmout roli právě v Případech mimořádné Marty? Čím vás tato detektivka zaujala?

Viděl jsem francouzskou předlohu (seriál byl natočen na motivy francouzského cyklu HPI: Haut potentiel intellectuel, pozn. red.) a bavila mě ta forma, kdy se klasický kriminální žánr mísí s komediálním. Je to až tak přestřelené, že nemusíte řešit, jestli je všechno možné. Prostě sledujete pestrobarevnou šílenou babu a vyšetřovatele, který chce mít vše podle předpisů - a přitom ona je vždycky o krok napřed. Baví mě, jak se s tím vypořádají.

Je pravda, že Marta je opravdu pestrobarevná! Vaše žena je kostýmní výtvarnice. Co říká na to bláznivé oblečení, které v seriálu nosí Táňa Dyková?

Ještě to neviděla, ale až to uvidí, myslím, že bude překvapená. Ona ale umí být taky "ulítlá", takže by ji to mohlo bavit.

A hodnotí třeba vaše kostýmy, které na sobě máte v různých filmech či seriálech?

Samozřejmě! Občas říká: "Ty vado, co ti to dali?" Je velmi kritická, ale myslím, že konstruktivně. Vždycky jako první hodnotí, co mám na sobě, a pak se teprve začne soustředit i na jiné věci. Je tam totální profesionální deformace. Ale už jsem si zvykl za tu dobu, co spolu žijeme.

Na herectví se dal i váš syn Prokop. Dokonce jste se spolu sešli před kamerou v seriálu Hvězdy nad hlavou. Jaké to bylo, stát na jednom placu?

My jsme se potkali už na jednom filmu, kde jsme hráli jen my dva. Báli jsme se toho, ale nakonec to bylo super. Byl skvělej a ostych okamžitě zmizel. U těch Hvězd nad hlavou jsme se ale potkali v podstatě asi jen v jednom nebo dvou natáčecích dnech. Měli jsme každý jiný příběh, takže jsme točili zvlášť.

A co vaše dcera Agáta? Inklinuje také k herectví, nebo k profesím, které se točí okolo kinematografie?

Inklinuje. Obě naše děti prošly skvělou péčí Andrey Marečkové, takovým divadelním spolkem s názvem "hARanTi na prknech". Do toho Agáta tancuje. Myslel jsem si, že to bere spíš okrajově, ale začínám zjišťovat, že by možná brala, kdyby herectví dělala. Ale myslím, že rodiče mohou ukázat různé cesty - stezku po červené, po zelené, po žluté -, a děti stejně půjdou, kam chtějí.

I vy jste poněkud sešel z původní stezky - vystudoval jste stavařinu. Jak se od takového oboru člověk dostane k herectví?

Prostě stačí být v určité době na správném místě. Tím místem pro mě byla divadelní fakulta DAMU, kam mě vzala moje sestra, když jsem ještě studoval stavárnu. Měla tam tehdy kamaráda. Vzpomínám si na ten zážitek, kdy otevírám dveře na vysokou školu, procházím těmi schody nahoru a tam různě po schodech sedí studenti - bosé holky v batikovaných sukních, kluk, který má v ruce kytaru a hraje na ni. Jdu dál do druhého patra, kde zase dva kluci šermují, někdo si říká text... A mně se honí hlavou, že jsem snad v blázinci. Říkám si: Tohle má opravdu statut vysoké školy a můžete za to dostat diplom? To chci dělat taky! Už se nechci učit o betonu a stavebních materiálech a statice... Tohle je ten pravý svět! Tehdy se mi otevřela v hlavě nějaká tajná komora a přišlo naprosté nadšení. Začal jsem se tomu věnovat, chodit do divadla, zajímat se, číst... Asi dva roky jsem toho do sebe "sypal" tolik, že jsem v tom měl chaos. Zabředával jsem do toho a nabyl přesvědčení, že to musím dělat. Že se chci stát jedním z těch bláznů, co šermují na schodech...

Využil jste někdy své znalosti o betonu a podobně - třeba při stavění na chalupě nebo při zvelebování domova?

Ne, ale scenáristi to asi tuší, takže mám snad už čtvrtou postavu architekta.

Tu jste měl i ve zmíněných Hvězdách nad hlavou, že?

Ano, tam vlastně byly scény, jak navrhuju knihovnu ve Španělsku, a skicoval jsem.

Kromě hraní také tvoříte hudbu. Skládáte pořád?

Málo, ale jo. Asi nejnovější byla hudba pro komedii Skečmen ve Studiu Dva. Možná bychom mohli udělat něco se synem, kde zase nějakou hudbu vytvořím. A také se rýsuje jedna inscenace na příští rok. Jsem rád, že mě skládání neživí a je to spíš takové odběhnutí, na které se vždycky těším.

Co děláte rád ve volném čase?

Třeba právě tu hudbu. A taky kutím. Jsem takovej "chalupářskej". Teď jsme si ještě pořídili motorový člun a strávili léto na Vltavě. Tam jsme se zamilovali do alternativního bydlení, jako jsou obytňáky nebo maringotky. Podlehli jsme a koupili jsme si starou maringotku, takže teď mě čeká pořídit si asi ještě střelnici, labutě a řetízkáč. (smích)