Saskia Burešová a její kolega rekordman

Legendární televizní moderátorka a bývalá hlasatelka Saskia Burešová (76) připomněla pracovní nezdar dnes již zesnulého kolegy Miloše Frýby (†65).

Saskia Burešová má dar vyprávět historky. "Já si vzpomínám na takovou hezkou příhodu, když jsme si jako matky s dětmi školou povinnými braly svoji řádnou dovolenou. Tenkrát nastala situace, že bylo málo hlasatelů a byli tam jen tři muži. Ti tři zbývající muži se tedy neustále domlouvali, jak by v co nejmenším počtu hlasatelů obsadili co největší počet služeb. Tím přišli na geniální myšlenku, že si vždycky tu odpolední službu spojí se službou večerní. Tenkrát to byla revoluce, dneska je to normální," připomněla Saskia doby dávno minulé, přičemž pokračovala: "A tak při jedné banální odpolední službě se jeden můj kolega dohodl s režisérem, že ho vždycky před daným vstupem zavolá a že si mezitím vyběhne nahoru do kanceláře, kde si bude spisovat své textíky na večer a učit se to. Tenkrát jsme totiž měli papírky a vše museli umět zpaměti. Dnes už je čtecí zařízení," opět vysvětlila, jak to fungovalo v dobách hluboké totality. "Jednou se ale stalo, že kolega byl nahoře v kanceláři, dělal své myšlenkové akrobacie, všechno probíhalo úplně perfektně. Až do chvíle, než se porouchal telefon. Režisér mu sice volal, že to má za pět minut, ale Milošek to neslyšel. A když se Miloškovi ta chvíle před vstupem zdála už nějak nápadně dlouhá, znejistil, sešel do studia a na chodbě už stál rozlícený režisér, který řval: 'Kde je ten Frýba, já ho zabiju, má to za tři minuty!' Frýba se samozřejmě lekl, rozeběhl se, popadl nejblíže ležící sako, a co čert nechtěl, to sako bylo Alexandra Hemaly. Ono to na obrazovce není vidět, ale Hemala mu byl asi po ramena, je takový subtilnější, takže Frýba to sako měl jako svěrací kazajku. A teď utíkal tou dlouhou chodbou, sotva dech popadal, a když zasedl před kameru, ozval se jen hlasitý nádech a spustil: 'Vážení televizní diváci, v dnešní televizní relaci Lékař a vy vám poradíme, jak si zhotovit truhlík na květiny.' Absolutně nemohl popadnout dech, ale byl ohromně spokojený, že to zachránil."

Chtělo to čas

Příběh však zdaleka nekončil. "Když jsme se s kolegyněmi vrátily z dovolené, válely jsme se smíchy, jak jinak, když se neštěstí přihodí kolegovi. Miloš Frýba říkal: 'Děti zlatý, já budu zanesen do Guinnessovy knihy rekordů, já jsem to z kanceláře do studia stačil seběhnout za tři minuty! To tady ještě nebylo!' Odvětila jsem, že zanesen asi bude, ale že to patrně nebude Guinnessova kniha rekordů, neboť jsem mu zopakovala ten textík, který pronesl, a on úplně zbledl. Povídá: 'To nebyla relace Udělej si sám?' Doplnily jsme ho: 'Drahý kolego, to ti je zajímavé, my celou dobu přemýšlíme - a jistě celou dobu i ty miliony televizních diváků, kteří to sledovali -, jak takové vyrábění domácího truhlíku na květiny může blahodárně působit na naše zdraví. Ty možná ještě dostaneš Nobelovu cenu!' "