Svěrák dostal za úkol nedělat mladýho

Letos na Den učitelů oslavil Zdeněk Svěrák své šestaosmdesáté narozeniny. Jako předčasný dárek přišel do kin film Betlémské světlo, který zrežíroval syn Jan na motivy povídek svého otce. "Měl jsem od Honzy úkol nedělat mladýho. Když jsem viděl první denní práce, tak jsem zjistil, že chodím přihrble. Pořád. Říkal jsem mu, že s tím budu muset něco dělat, protože vypadám jako stařík. A on odpověděl, že to naopak budeme takhle držet. Čili hraju člověka ještě staršího, než jsem," usmívá se představitel spisovatele Šejnohy.

O dětství Zdeňka Svěráka věrohodně vypovídají kultovní filmy Obecná škola a Po strništi bos, které napsal na základě autobiografických vzpomínek. Ačkoliv samozřejmě ne všechny události jsou natočeny přesně tak, jak se odehrály, mnohá fakta se zakládají na pravdě - patří k nim i zmínka o bratrovi, který se také jmenoval Zdeněk, ale v pěti letech se zranil o rezavý hřebík a zemřel na následky otravy krve. Proto na svého druhého syna byla maminka opatrná. Náhoda tomu chtěla, že se Františkovi a Růženě Svěrákovým narodil "druhý Zdeněk" 28. března 1936, tedy na 344. výročí narození Učitele národů Jana Amose Komenského a v den, kdy si připomínáme Den učitelů. Snad právě hvězdná konstelace dala Svěrákovi do vínku pedagogické vlohy, které v něm zůstaly zakořeněny i poté, co kantorské řemeslo opustil.

Místo opravování slohů chtěl raději psát

Zdeněk Svěrák vystudoval na Vysoké škole pedagogické obor český jazyk a literatura a během studií se seznámil se svojí budoucí ženou Boženkou, která se stala učitelkou českého jazyka a dějepisu a na rozdíl od svého manžela zůstala profesi věrná po celý život. Také Svěrák tři roky učil na Žatecku, kde se mladí manželé usadili, ale v koutku duše stále snil o tom, že bude psát. Chuť zaznamenávat zábavné historky na papír se v něm probudila patrně už na základní škole, kdy psal vtipné povídky o svém spolužákovi Jirkovi Zvolánkovi zvanému Pérák a četl je třídě na besídkách. Smích publika mu učaroval. "Kantořinu jsem šel dělat v naivním domnění, že při tom můžu být spisovatelem. Ale protože jsem měl jenom aprobaci český jazyk a literatura, tak se mi vrstvily na stole neustále slohy a diktáty a já to nestíhal opravovat, natož abych stíhal sám něco psát," vzpomínal jako host Terezy Kostkové v rozhovoru na Českém rozhlasu Dvojce. Když pak díky spolužákovi z vysoké školy Miloni Čepelkovi dostal nabídku nastoupit do rozhlasu v Praze, neodolal. "Moje žena, kterou čekalo období, kdy bude sama s dětmi v Žatci, a já budu v Praze, mi řekla: 'Jdi, vrátit se můžeš vždycky.' To jí nezapomenu, to jí slouží ke cti. Tak jsem šel a už jsem se do kantořiny nevrátil, protože v rozhlase byl skutečně čas nejen na reportáže z kasáren, ale i na psaní humoru," prozradil Tereze Kostkové.

Zrození nesmrtelného Cimrmana

V 60. letech tedy poznal prostředí rozhlasu, dokonce komentoval i spartakiádu. K tomu ale psal, a když příběhy vzniklé z jeho pera četl František Filipovský, Rudolf Dejl nebo Bohuš Záhorský, dmul se pýchou. K tomu se přidaly filmové scénáře - prvním samostatným snímkem, který napsal, byla legendární komedie Vrchní, prchni! z roku 1980. Původně ji tvořil pro Jiřího Menzela, ale ten scénář odmítl. Nakonec se režisérské taktovky chopil Ladislav Smoljak, s nímž je neodmyslitelně spjata Svěrákova profesní kariéra. Již v roce 1967 společně s dalšími spoluzakladateli poprvé otevřeli oponu Divadla Járy Cimrmana, aby uvedli hru Akt, tehdy ještě v Malostranské besedě. Tenkrát ještě netušili, že jimi stvořený fiktivní český génius, který se původně jmenoval Jára Da Cimrman po vzoru Leonarda Da Vinciho, se stane legendou a zaboduje i v anketě Největší Čech pořádané v roce 2005. Předložka Da sice ze jména všeuměla zmizela (prý se při podrobnějším prozkoumání lupou ukázalo, že šlo vlastně o jméno Jarda), jeho obliba ovšem zůstala. "Až tu nebudu, myslím, že Cimrman tu ještě bude. To je pěkný," řekl v rozhovoru Lucii Výborné.

Betlémské světlo jako dárek k 86. narozeninám

Zdeněk Svěrák proslul nejen jako spisovatel a scenárista, ale brzy se začal i on sám objevovat před kamerou v dílech, která napsal. Jeho první velkou rolí byl "Pražák" Oldřich Lavička v komedii Na samotě u lesa. Přiznal, že jako neherec měl ze svého výkonu obavy, zvlášť když stál po boku velikánů jako Josef Kemr, Jan Tříska nebo Daniela Kolářová, která mu tehdy hrála manželku a v roli páru se později objevili vícekrát. Dvojici stárnoucích manželů ztvárnili i v nejnovějším Svěrákově filmu Betlémské světlo. Premiéru měl 10. března, takže si jej Zdeněk Svěrák v podstatě nadělil ke svým 86. narozeninám, které za pár dní oslaví. Jde o již osmý film, na němž spolupracuje se svým synem, režisérem Janem Svěrákem. Vznikl na motivy povídek a Zdeněk Svěrák v něm hraje tak trochu sám sebe - stárnoucího spisovatele Šejnohu, jehož postavy v podání Terezy Ramba, Vojty Kotka či Ondřeje Vetchého mu doslova ožívají před očima.

Diamantovou svatbu oslavili už před třemi lety

Ačkoliv Šejnoha vypadá jako alter ego Zdeňka Svěráka, v něčem se přeci jen liší... "Já nejsem na ženu tak protivnej, to by mě hnala. Ale podstata tam je, že utíkám k počítači, abych psal, a ona by byla raději, abych se s ní díval na televizi nebo ji vzal na výlet. Je tam takové mírné žárlení, on se více věnuje psaní než komunikaci s ní… To má asi každý mužský, který se zajímá o svou práci a zanedbává manželku. Proto já mimo film píšu jenom povídky a ne romány. To by bylo na rozvod," prozradil s úsměvem. S manželkou Boženou se brali v roce 1959, letos tedy slaví již neuvěřitelné 63. výročí svatby, čímž se řadí mezi nejstabilnější páry českého showbusinessu. Je však pravda, že paní Božena se světlům reflektorů raději vyhýbá a zachovává si své soukromí. Kromě syna Jana mají také dceru Hanku, dnes Jelínkovou, která vystudovala ČVUT a pedagogiku na UK v Praze. Dokonce po vzoru tatínka napsala několik knih pro děti. Díky Janovi a Haně mají už manželé Svěrákovi vnoučata i pravnoučata. Ostatně, vnuk František se také podílel na Betlémském světle, kde se ujal funkce střihače. 

Věděli jste, že...

• Velkým vzorem Zdeňka Svěráka byl Jan Werich. Jednou přišel i na představení Divadla Járy Cimrmana Němý Bobeš a strávil se souborem celý večer povídáním. Mimo jiné jim prý dal radu: "Je hezký, že děláte legraci pro chytré lidi, ale nezapomínejte na to, že každá hra by měla mít několik dlaždic, po kterých i ten blbec za tím představením kulhá."

• Proslul také svými texty, které mu často zhudebňoval Jaroslav Uhlíř. Mnohé z nich, jako Holubí dům, Není nutno či Severní vítr, zlidověly. Původně ale psal texty pro dechovku, k čemuž se dostal skrze svého nevlastního strýce, který měl hudební těleso Smyčcový orchestr Antonína Ulricha. Mezi prvotní tvorbu patřila písnička Mám ráda hajnýho, ale protože se Zdeněk Svěrák za texty tak trochu styděl, psal je pod pseudonymem Emil Synek.

• Je neodmyslitelně spjatý s Centrem Paraple, které již od roku 1994 pomáhá lidem na invalidním vozíku a jejich rodinám. K problematice jej přivedl jeho kamarád a člen souboru Divadla Járy Cimrmana Jan Kašpar, který v roce 1988 spadl ze stromu a porušil si míchu. Od té doby byl upoután na kolečkové křeslo, přesto však v hraní na divadelních prknech pokračoval.