Tatiana Dyková: S manželem se na sebe radši díváme naživo než v televizi

Zatímco její muž Vojtěch Dyk momentálně září v hlavní roli seriálu Pan profesor, Tatianu Dykovou můžeme nově vídat jako inteligentní, leč poněkud ztřeštěnou trojnásobnou matku a pomocnici vyšetřovatele v novém komediálním krimiseriálu Případy mimořádné Marty, který běží na Voyo. Slavní manželé však jeden druhého v seriálech nesledují - dokonce ani nemají televizi. Zato společně baví diváky na divadelních prknech v bláznivé grotesce o šílenství, k němuž dokáže dohnat manželství...

Proč jste se rozhodla přijmout roli v seriálu Případy mimořádné Marty? Čím vás tato detektivka zaujala?

Hlavní postavou, protože to je zajímavá žena: Je inspirativní, autentická. To mi vlastně přišlo nejzábavnější.

Ve slovenské verzi tohoto seriálu hraje hlavní roli Táňa Pauhofová. Plánujete se podívat?

Určitě, protože na Slovensku to režírovala Marta Ferencová, se kterou jsem natáčela film Příliš osobní známost. Během natáčení jsme si tedy psaly přímo s režisérkou a smála se, že vlastně pracujeme na stejném projektu, ale pro jinou zemi. Takže se na to určitě kouknu, ale spíš až v době, kdy bude ten náš seriál odvysílaný, abych první viděla naši verzi.

Myslíte, že máte s Martou něco společného?

Myslím, že něco by se třeba našlo. Ale asi to nebude to životní nastavení a neskutečná energie... To by bylo celkem namáhavé takovou energii udržet. Říkala jsem si, že ta žena musí večer vždycky padnout hotová - tedy, alespoň já bych rozhodně padla. Jinak tyto otázky, co mám podobného s postavou, mi vždy přijdou zvláštní. Herectví je vlastně zábavné v tom, že nemusíte mít podobného nic, prostě to jen hrajete.

A jsou pro vás takové role, kde nemáte společného nic, zábavnější?

Určitě, protože v tom nejsou žádné mantinely. Člověk si to naprosto celé může vymyslet, když to nebere ze sebe.

Máte s Martou minimálně společné to, že máte obě tři děti. Je role trojnásobné matky náročná?

Trojnásobná matka to má samozřejmě vždycky náročné. Akorát na rozdíl od Marty, která nemá žádné tatínky, já mám dva. Tím jsem to trochu vyhrála.

Váš muž Vojtěch Dyk je aktuálně vidět v seriálu Pan profesor. Koukáte se?

My nemáme doma televizi, takže nekoukáme.

Takže ani on neuvidí Případy mimořádné Marty?

Pochybuju, že by Vojta seděl večer u počítače a díval se. Někdy se stane, že děti něco zaujme, tak se na to dívají na počítači a my si k nim přilehneme. Ale že bychom si dělali svůj plánovaný večer, kdy se jdeme na sebe dívat, to ne. Radši se na sebe díváme live.

Prozradíte, co právě natáčíte?

Jsem teď v půlce natáčení filmu Bratři, což je příběh o bratrech Mašínech. Hraju Zdenu Mašínovou a moc mě to baví. Je to dramatický historický film podle žijící postavy, takže člověk má vlastně už dané noty. A když už se bavíme o notách, tak se pořád učím na piano, protože paní Zdena hrála na pianino a na klavír. Milovala to. Protože já to neumím, teď se to neustále učím pod vedením paní učitelky.

Zdokonalujete se díky svým postavám i v různých dovednostech, když se musíte naučit něco nového?

Někdy přijdou takovéto výzvy, ale já to mám ráda, baví mě to. Jakákoliv překážka je pro mě vítaná.

Vybavujete si něco, co pro vás bylo složité se naučit?

Například u Marty bylo složité, jak jí to rychle pálí. Vždycky říká všechny důkazy a okamžitě jí vše naskakuje. Byla tu tedy spousta překážek, třeba textových, aby se vše rychle sypalo, a přitom to znělo přirozeně, že ji to zrovna teď napadá. A velké výzvy byly třeba i v pořadu Tvoje tvář má známý hlas.

Pozvala byste nás na nějakou divadelní hru, kde vás můžeme vidět?

Náročnějšího diváka bych pozvala do Divadla Viola, kde hraju představení Neumím jinak než láskou, které vypráví příběh Boženy Němcové od samého začátku až do konce jejího života. Je to takový průřez, kde má divák možnost pochopit všechny její vztahy, kterých byla spousta. Diváci uvidí, jaká byla žena, jaká byla matka, kde brala ty hluboké inspirace... A potom bych pozvala do Divadla Ungelt, kde hraju dvě představení. Jedno s Jirkou Langmajerem, jmenuje se Skleněný strop. Je to takové psychologické drama, moc zajímavá hra, která v této době znovu ožívá, protože se v ní řeší sociální nastavení - jak se lidé cítí, jakou roli hrají v jejich životech peníze, jak je peníze mohou dostat mimo realitu... Tím druhým představením je groteska Slepice na zádech, kterou hrajeme s Vojtou, mým mužem. Během covidu jsme si přáli, aby se lidé, až to celé skončí, opravdu bavili. Vytvořili jsme takový svět grotesky, který vůbec nebude připomínat dnešní realitu.

Když si chcete odpočinout od práce, co děláte nejraději?

Buď jsem úplně unavená a stačí mi jen být doma. Nečtu si ani nic neposlouchám, mám ráda ticho. Takže si sedím na gauči třeba dvě hodiny a jen tak si přemýšlím nad svým životem. Anebo vařím, to mě taky baví. Potom, co jsem třeba natáčela, mám chuť vytvořit takové to teplo domova. Nebo mě baví cvičit, tančit a samozřejmě miluju přírodu, takže jsem pro jakýkoliv výlet do přírody.

Co například ráda vaříte?

Nejsem vůbec žádná velká kuchařka, i když Vojta říká, že se podceňuji... Řekla bych, že mám takových deset oblíbených jídel, která neustále točím dokola, ať už je to třeba králík, nebo pečená kachna... My to máme složité, protože každé dítě u nás jí jiné maso. Takže když chci udělat to teplo domova, musí být na výběr tak ze tří jídel.