Dvaačtyřicetiletá herečka Lucia Siposová pochází z Bratislavy, kde vystudovala na konzervatoři hudebně-dramatický obor. Strávila dokonce tři roky v New Yorku a dva měsíce v Jižní Americe. Hrála ve filmech Filipa Renče Na vlastní nebezpečí nebo Hlídač č. 47, nyní ji můžeme vidět na obrazovkách jako jednu z trojice žen za hranou zákona v seriálu Černé vdovy...
Jak probíhá natáčení vykopávání hrobu bagrem?
To jsou neuvěřitelně vtipné scény. V zimě, v lese, mělo to atmosféru a myslím, že tam jsme si asi nejvíc ujížděly. Měly jsme neuvěřitelné záchvaty smíchu a málem jsme se my pohřbily.
Zažila jste i scénu, kdy jde Veronice o život a někdo ji chce podříznout. Jak se tohle natáčí?
Bylo to pro všechny směsné, protože režisér Radek Bajgar se bavil především tím, jak tam běhám a cupitám. Tohle měla být jedna z těch normálnějších scén, ale já ji dala zase po vzoru Veroniky. I Radek se divil, že konečně můžu dělat něco normálního, a já to nedala. Ten den byl dost hektický, naběhala jsem se, i proto, že jsem večer pospíchala na vlak zpátky do Bratislavy.
Do vaší dámské party přišla i Iva Janžurová coby Madam skleník. Vy se už znáte, tak jaké to bylo setkání?
Točily jsme spolu jeden film a musím říct, že jsem ji po letech moc ráda viděla. Bylo to krásné, i když jsme spolu točily asi dva dny. Iva Janžurová je pro mě hvězda a je mi ctí, že si pamatovala mé jméno. Miluju ji a moc ráda ji pozoruju. Je se od ní co učit. Ona vlastně ani nehraje, jen se podívá a je to tam. Je to škola a čest s ní být na place.