V první řadě pořadu Peče celá země zkoušela své štěstí jako soutěžící, protože ji přihlásily kolegyně. "Přišla jsem na casting, po kterém jsem dostala e-mail, ve kterém mi psali, že to bohužel nedopadlo… Hodně mě to tehdy mrzelo. Až když mi kreativní producent Petr Mühl po dvou letech volal s nabídkou toho, být porotkyní soutěže, tak jsem se dozvěděla, proč to tehdy nevyšlo: jelikož jsem měla živnost, což je v rozporu s pravidly - jde o soutěž amatérů," vysvětluje Míša Landová, která nás celé jaro provázela jako porotkyně druhé řady úspěšné kulinářské show.
Máte nějaký svůj cukrářský vzor?
Určitě se inspiruji řadou zahraničních cukrářů, ale není to tak, že bych měla nějakého svého vysněného cukráře. Vždy totiž záleží na tom, zda se mi daný produkt líbí. Věhlasnější cukráři se většinou věnují jedné dvěma věcem. Málokterý cukrář má široký záběr. Mám takhle vytipovaných pár destinací - ať už je to Francie, či Jižní Korea… Dnes je cukrářský svět široký a je úžasné, co dokážou lidé vytvářet.
Jak vnímáte Josefa Maršálka?
Překvapil mě. Přiznávám se, že doma nemám ani jednu z jeho knih. Jeho styl je na mě někdy možná až příliš rustikální a bohémský. Ale čím mě tedy neustále dostává, jsou jeho znalosti, zkušenosti a obrovský rozhled. Nejen v cukrařině, ale i v dalších věcech. To na něm obdivuji a jen tiše závidím. Já jsem na rozdíl od něj jako cukrář nepracovala ani jsem nebyla na žádné stáži v zahraničí, to je na něm strašně vidět.
Co vy sama ráda ochutnáváte? A co naopak ráda připravujete?
Já sama dělám nejčastěji dorty, mám taky vyhlášené makronky. Na chuť mám však nejraději kynuté těsto: vánočku, čerstvě upečený koláč. To samozřejmě neznamená, že si ten dort nebo zákusek nedám. Odvíjí se to také od situace, je asi jasné, že k snídani si nedám dort s krémem, ale spíš tu vánočku. Kdybych to nicméně vedle sebe měla postavit, tak dám asi opravdu spíše přednost tomu kynutému těstu. Naproti tomu ale ráda vytvářím věci, kde si můžu vyhrát s designem, ať už jde o dort, dortová lízátka, nebo makronky.