Tři otázky pro... Simonu Stašovou

"Hraji maminku, která všechny hroty v rodině hladí, přestože je sama šokovaná, ale dělá, že ne, že je všechno v pořádku. Na každém karambolu se snaží najít to pěkné místečko. Tak taková postava a myšlení jsou mi hrozně blízké," říká Simona Stašová o své nové roli v komedii Bezva zuby na zásnuby, jež je součástí čtyřdílného komediálního cyklu Jiřího Vejdělka, který můžete sledovat každou neděli večer na prvním programu České televize.

Rodina v komedii Bezva zuby na zásnuby usedá k obědu a prožije chvíle humorné i dramatické. Máte tuto kombinaci situací u jídelního stolu ráda?

V komedii je to jako v životě. Sejde se pár kamarádů, popíjejí vínečko, je milá atmosféra a každý má nějaké své zážitky, kde na začátku byla jakási "tragédie" nebo si člověk aspoň myslel, že prožívá tragédii, a když to všechno dobře dopadlo, tak se z tragédie stane komedie. Kdo umí dobře vyprávět a tu svou životní situaci barvitě převypráví, většinou si ještě nějakou tu barvičku přidá, tak je králem společnosti. Všichni se dobře baví a každého u stolu napadne ta jeho historka, ten jeho karambol či trapas, kterému se dnes už může smát společně s přáteli. Je to tak trochu umění sebeshození. Umět se společně s druhými zasmát sám sobě, jaký byl hlupák a jak naletěl. Na takový krásný večer se pak dlouho vzpomíná. Pokud někdo umí takovou svou či cizí životní situaci přenést do scénáře, tak vznikne kouzelná komedie a máme s rodinou krásný večer u televize. Takhle to umí dramatik Marek Epstein.

Před kameru jste se vrátila po šesti letech. Nedostávala jste role, které by vás oslovily?

Dala jsem si teď od natáčení nějakou pauzu, protože jsem měla v hlavě spoustu projektů divadelních a jsem tak trochu kočovný herec - jak za starých časů, když ještě televize neexistovala. Ten způsob divadelního života, který jsem si s láskou sama zvolila, mě tak vyčerpává emocionálně i fyzicky, že jsem musela někde ubrat a opravdu se rozhodnout. Načas jsem tedy zvolila divadlo. Ovšem přišlo období nucené pauzy a v té době se ozval můj kamarád, režisér Jiří Vejdělek, že má pro mě roli v komedii. Byla jsem moc ráda, že mě z toho divadelního opojení na chvíli vystřelil zase na jinou oběžnou dráhu, byť jsem chvilku vzdorovala. Ovšem když padlo jméno autora scénáře a obsazení, tak jsem věděla, že se taková nabídka neodmítá. Jak se říká: "Pešek nechodí tak často okolo."

Lékař léčí, láska uzdravuje. A jaké schopnosti má podle vás humor?

Je to zvláštní, ale lidé, kteří si sami ze sebe neumějí udělat legraci, jsou mi vzdálení. Nějak mi s nimi není úplně nejlíp. Cítím úzkost a to není nejlepší předpoklad pro přátelství a pro rozhovor. Sranda a humor je veliký dar, kterým lze ulámat lecjaké hroty. Když se společně od srdce zasmějeme, není tam už tolik prostoru pro špatnou náladu, pro nepřátelství. V humoru nacházím toleranci a nadhled nad tím nelehkým životem. To je to, co mě stále drží u herectví a dodává mi chuť a sílu.