Vydra Trošku chápe!

Herec Václav Vydra (66) ve velmi otevřeném rozhovoru prozradil, co si myslí o ohlášeném konci kariéry Zdeňka Trošky (68), a řeč přišla i na to, proč se snaží být stále optimistou.

Nedávno zemřel režisér Dušan Klein, se kterým jste se potkal při natáčení v roce 1988. Jak na něj vzpomínáte?

Ano, byl to film Dobří holubi se vracejí, kde jsme se opravdu setkali velmi letmo. Celá ta spolupráce s ním byla velice příjemná, ale zároveň byla moc krátká, abych vám k tomu dokázal říct něco víc. Bylo to skutečně krátké. Já znal jeho, on znal mě a tím to asi skončilo. Určitě bych rád navázal další spolupráci mezi námi, ale už k tomu nějak bohužel nedošlo.

Několikrát jste spolupracoval se Zdeňkem Troškou. Kdysi jste říkal, že se jedná o skvělého režiséra, ale on teď ukončil kariéru s tím, že to raději nechá mladším. Co na to říkáte?

Na jednu stranu ho chápu, ale myslím si, že je to škoda. Na druhé straně je to obtížná doba, protože když má teď režisér nějakou představu, kterou by si chtěl zhmotnit ve filmu, musí sehnat někoho, kdo mu to napíše, kdo to bude produkovat a kdo hlavně sežene peníze, což je strašně obtížná záležitost. Stejně tak to bylo i s Jiřím Menzelem, který byl asi nejraději, když mu někdo přinesl hezký scénář a poprosil ho, aby to režíroval. Všechno by bylo zařízené a začalo se točit za půl roku. To je podle mě takový příklad. To bych přál i Zdeňkovi, aby se nemusel potýkat s těmi »zbytečnostmi«, s nimiž by se režisér neměl zabývat. Čili pokud ten jeho konec má tenhle motiv, naprosto mu rozumím.

On ještě dodával, že je smutný z toho, jak je kritizován, ačkoli jeho filmy jsou většinou úspěšné a lidé je mají moc rádi.

To mi také přijde smutné. Ono tohle neudělá radost nikomu. Jestliže udělám nějakou práci, která se navíc líbí, lidé na to chodí do kina a pak se o tom píše negativně, je to nepříjemné. Je to takový divný rozpolcený pocit. Logicky to totiž točím pro diváky, ne pro kritiky. Jestliže se to divákům líbí a chodí na to do kina, dá se to považovat za dobrý film. Tudíž se cítím trochu zaskočený, když se o tom špatně píše. Je to samozřejmě jejich právo. Nicméně mně se to špatně říká, protože jsem v několika jeho filmech hrál, takže nechci, aby to vyznělo, že obhajuji sebe. Mockrát mi ale přišlo, že kritiky byly v jeho případě hodně zaujaté. Kritika by měla být konstruktivní, ne destruktivní. V divadle jsem si to pro sebe osobně nazval, že mnohdy jsou kritici vlastně falzifikátoři dějin. Divadlo je živé, pokud se hraje. Když se přestane hrát, zbudou po něm jen ty kritiky. Ty se založí někam do archivu, a až bude někdy za sto let nějaký student divadelní vědy pátrat, jaké to bylo tenkrát před sto lety, z těch kritik získá úplně jiný dojem, než jaká byla realita. Věci, které se hrají třeba dvacet let, mají stovky repríz, jsou kritikou odsouzené a diváky milované. Tak kde je ta pravda?

Myslíte si, že by to mohlo být vůči Zdeňku Troškovi osobní?

Do určité míry ano. Diváci si totiž o ty filmy píšou, chtějí je vidět a pořád se vysílají. Myslím si, že spousta kritiků se nedokáže smířit s tím, že existují i filmy v jiných žánrech, než které se jim líbí a které uznávají jako »umění«. Dřív se také o operetě psalo jako o bulváru a jako o pokleslé zábavě. A už to neplatí. Opereta si našla své místo a žádná pokleslá zábava to není, když je to dobře udělané.

Četla jsem, že negativní věci si k sobě nepouštíte a jste optimista. Je to tak?

Jednoznačně jsem optimista. Ono je třeba si k sobě negativní věci nepouštět, ale ony stejně vždy prolezou nějakou klíčovou dírkou. Člověka to občas zabolí. To by jinak musel být naprosto necitlivý, aby to nevnímal. Je ale lepší to po sobě nechat sklouznout a jít si dál svou cestou. Říká se také, že psi štěkají a karavana táhne dál. Pokud člověk dělá to, co dělá - s nejlepším vědomím -, jde svou cestou.

Nedávno jsem viděla pohádku O ztracené lásce a vy tam hrajete rytíře, který si nosí hlavu v podpaží. V tom filmu se objevuje plejáda skvělých herců. Není podle vás nedoceněná?

Moc dobře si tu pohádku pamatuji. Neměl jsem tam nijak zásadně velkou roli, ale tím, že jsem si tam nosil hlavu v podpaží, zaujalo mě to. Myslím si, že to byla jedna z těch dobrých pohádek. Oproti některým dnešním pohádkám a vůbec tomu směru, kam se ta tvorba tlačí, to bylo něco krásného.

Říká se, že dnešní mladí herci nejsou tolik pokorní a některé filmy a seriály už nejsou to, co to bývalo. Máte také ten pocit?

Tohle se říkalo vždycky. Ale dneska je to bohužel asi pravda. Navíc televize se snaží vyrábět za minimální náklady. Bohužel zjistili, že na té kvalitě až tolik nezáleží, protože lidé se na to stejně budou koukat. Tak proč za to budou vyhazovat sto milionů, když to jde udělat za deset. A to je moment, kdy se dá ušetřit i na hercích. Je pak jedno, kdo to bude hrát. Někdy je to opravdu pro lidi z profese do očí bijící. Otázka je, zda to jsou diváci schopni rozpoznat. Připadá mi ale, že ve většině případů bohužel ne. Nebo si na to zvyknou… Tím ale nechci říct, že se občas neobjeví něco dobrého.

Je teď něco, co vás alespoň trochu zaujalo ze současné tvorby?

Hodně mě zaujal film, který jsem si nedávno pustil, jmenuje se K zemi hleď!. Vřele doporučuji. Je to smutný obraz dnešní doby.

Hrajete v Divadle Kalich, k tomu budete zkoušet muzikál Slunce, seno, jahody v Hudebním divadle Karlín. Můžete nám přiblížit, o jaké projekty se jedná?

V Kalichu hraji s Janou Paulovou hru, která se jmenuje Nikdy není pozdě. V Karlíně pak budu hrát předsedu JZD.

Vy sám jste prý trilogii Slunce, seno… pořádně nikdy neviděl?

Ale ano, kdysi dávno. A pak už spíše jen tak po kouskách. Nicméně v Karlíně už hraji dva faráře v jiných hrách, tak mě napadlo, jestli mi nechtějí dát třetího. Otíka. Když mně karlínský šéf Pavel Polák dal text k přečtení, ani jsme nemluvili o konkrétní roli. A je z toho předseda. (smích)

Čeká vás teď ještě něco dalšího, třeba v televizi?

Stále platí, že by se od dubna měl natáčet seriál pro televizi Prima. Měl by být z prostředí vodní záchranky. Na to se moc těším.