Zdeněk Troška: Měl bych natočit Masakr v perníkové chaloupce

V celém Česku snad není člověka, který by alespoň jednou v životě neviděl některý z mnoha filmů nebo pohádek režiséra Zdeňka Trošky (68). Loni se však rodák z Hoštic u Volyně rozhodl ukončit svou kariéru kvůli nevyhovujícím podmínkám, za kterých by měl pracovat. Je to definitivní konec milých pohádek a lidových komedií? A jde podle Trošky česká kinematografie správným směrem?

Před nedávnem jste ohlásil konec kariéry. Vídám vás ale docela často na různých akcích, rozhovorech apod. Vypadá to, že jste pořád v jednom kole a zatím si příliš volných dní neužíváte. Nebo se pletu?

Abych se přiznal, většinou se podobným akcím už vyhýbám. Pokud jde o různé rozhovory, jakým je třeba i tento, napíšu ho v klidu doma na počítači a přepošlu. Někdy se nechám ukecat dobrými známými a přijdu třeba na křest jejich knížky nebo kalendáře, většinou pro charitu, dětské domovy či domovy pro seniory, ale jak říkám, je to jen čas od času.

Máte raději společenský život, nebo domácí pohodu s knížkou či klasickou hudbou?

Společenský život je pro mě už dávno passé, těmto akcím jsem ostatně nikdy nepřišel na chuť, vyhýbal jsem se jim. Zalíbilo se mi v domácí pohodě, a přesně jak píšete - s klasickou hudbou a knížkou. A dobrým jídlem!

Nepohráváte si s myšlenkou, že byste za vyhovujících podmínek natočil ještě nějaký film? Máte přece scénáře v šuplíku. Není škoda je nevyužít?

Pokud by mi někdo nabídl podmínky k natáčení takové, na které jsem zvyklý, možná bych se nechal ukecat. Ale natočit celovečerní film za čtrnáct dní, ani omylem. To prostě neumím.

Který žánr je vám nejmilejší? Pohádka, komedie, opera...? A proč?

Každý z nich má něco do sebe. Jsem veselý člověk, aspoň si to myslím, a rád se směju, proto komedie. Pohádky miluju od dětství, pořád mám na nočním stolku pohádkové knížky a před spaním si jednu dvě pohádky s potěšením přečtu. A opera, to je velká radost! Teď se vrátila do Státní opery moje inscenace Rusalky z roku 2005, skutečně pohádková, kdy Rusalka je víla, a ne prostitutka…  Všechna čtyři listopadová představení byla i přes covidová omezení plná a lidé nadšení. Pokračovat se bude od Velikonoc do června. Srdečně zvu.

Co považujete za svůj největší profesní úspěch?

Že se mi povedlo natočit filmy, které si diváci i přes všemožnou snahu odmítavé kritiky oblíbili, znají je mnohdy i zpaměti a těší se jimi dodneška.  

Máte nějaký cíl, kterého se vám nepodařilo dosáhnout (např. spolupráce s nějakým hercem nebo herečkou, nevyužitý scénář)?

Myslím, že každý filmař má doma v šupleti několik námětů či scénářů, k jejichž realizaci z různých příčin nedošlo. Ať to byly peníze, nemoc, závist a jiné podrazy, nebo nezájem o nabízené téma. Ano, dodneška mám nachystaný přepis slavného románu Joža Nižnánského Čachtická paní, přál bych si zfilmovat milovanou operu Antonína Dvořáka Rusalka a pro divadlo zrežírovat Čajkovského Evžena Oněgina. Stejně tak jsem oželel natočení pokračování Andělské tváře nebo Doktora od jezera hrochů. Nevadí, natočil jsem si je ve své hlavě a před spaním si je pouštěl na strop ložnice. Barevné, širokoúhlé.

Myslíte si, že se vkus českého diváka za poslední léta změnil? Případně čím to mohlo být ovlivněno?

Určitě. Dřív se bral film víceméně jako umění, vycházející z literatury či divadelních předloh. Dneska se z něho stalo spotřební zboží, zábavní průmysl. Záplava amerických filmů, ale i různé videohry chtě nechtě ovlivnily vkus diváka, převládly detektivky, snímky plné bojů, agrese, násilí, krve. Divák se stal imunním, spokojeně sedí před televizí a chroupe bramborové lupínky či dovezený hamburger z »mekáče«, popíjí pivo a nevadí mu potoky krve, mučení, hrůzy ze záhrobí či z vesmíru. Je prostě happy nebo, jak se říká, cool. Život se zrychlil, všechno nabralo obrátky. I pohádka musí být akční, aby se dítě nenudilo. Z legrace říkám, že bych měl natočit Masakr v perníkové chaloupce, to by se dětičkám určitě líbilo. 

Když se ohlédnete za svým profesním životem, je něco, co byste udělal jinak?

Samozřejmě že každý filmař by mnohdy něco někde poopravil, střihnul, přetočil. Proto bych nemohl být malířem, protože bych stále něco na obraze opravoval, přemalovával - až bych ho zničil docela. Jinak jsem ale spokojený, nestěžuju si.

Dobrý režisér musí mít asi nejen talent, ale také obrovské znalosti, přehled, organizační dovednosti a mnoho dalšího. Co je podle vás nejtěžší na této profesi, když pomineme zajištění finančních prostředků?

Režisér by měl být především všestranně vzdělaný. Znát vývoj životních stylů, třeba i historii módy, aby si mohl určit, do jakého období svůj děj umístí, jestli do gotiky, renesance, či rokoka, a musí si ohlídat všechny související záležitosti kolem. Aby třeba nedošlo k tomu, že se v době mistra Jana Husa bude v gotickém hradě producírovat princezna v krinolíně. A pokud chci točit film třeba z období renesance, měl bych vědět, že naše renesance byla jiná než ta v německých zemích, jiná ve Francii, jiná v Itálii. I když mám vedle sebe odborné poradce, přece jen je dobré si všechny věci ohlídat sám.  

Jak hodnotíte současnou českou kinematografii? Ubírá se podle vás správným směrem?

V posledních letech mám pocit, jako by mnozí režiséři od sebe opisovali. Všichni se vrhli na komedie, které jsou navíc všechny na jedno kopyto - manželství, nevěra, zálety, potrestání. Umocňují to navíc stále stejní herci obsazovaní do stále stejných typů rolí. Když se podíváte třeba na polskou kinematografii, tam vzniká spousta zajímavých, kritických filmů, které bychom se u nás asi sotva odvážili natočit. Myslím, že se stále motáme v jednom kole a nevíme kudy ven.  

Líbil se vám v poslední době nějaký český film nebo seriál?

Zmínil jsem už film Jirky Mádla Na střeše, moc hezky natočený příběh se skvělým (jak jinak) Lojzou Švehlíkem. A ze seriálů snad jen Policie Modrava Járy Soukupa. S úmrtím kamaráda režiséra Járy Hanuše jsem po letech zhlédl seriál Šípková Růženka v jeho režii s naprosto skvělou a úžasnou Veronikou Žilkovou! Té jsem věřil každé slovo, každý pohled. Moc jsem se potěšil; v době premiéry v televizi jsem ho nějak prošvihl. O to větší radost mi teď udělal. 

Herci si vždy velmi pochvalovali váš přístup a schopnosti. Musel jste být někdy na někoho ostřejší? Dokážete být přísný a nekompromisní?

Nemyslím, že bych byl přísný a nekompromisní. Pokud herec přijde s nějakým vhodným nápadem, jak situaci ozvláštnit, proč ho nepoužít. Scénář není bible ani zákon a film je přece společná práce. Co nemám rád, je šlendrián. Když někdo svou práci, za kterou je navíc dobře placený, fláká, vezmu si ho stranou a mezi čtyřma očima mu domluvím. Pokud své chování opakuje, rozloučím se s ním. To se mi stalo za celou dobu filmování jen dvakrát, kdy jsem poslal dva pracovníky ze štábu do Prahy. Snažím se, aby na place panovala kamarádská, pohodová atmosféra. O to je pak natáčení snazší a příjemnější.

Vždy když se někde objevíte, rozzáříte celou společnost, snad nikdy jsem vás neviděla smutného nebo zamračeného. Kde berete tolik pozitivní energie?

S tím se snad člověk už narodí. Jsem rád veselý a stejně tak mám rád veselé lidi. Rád se dívám na svět z té veselejší stránky. Humor je opravdu jedinečný životabudič. Je mi líto všech těch, kteří se nezasmějí jen proto, aby si náhodou nezničili image, aby jejich důstojnost neutrpěla. Helenka Růžičková říkala, že jsem se narodil na šťastné planetě, a asi to bude pravda. Navíc oba mí rodiče byli optimisté, uměli se smát, a proto byli ve společnosti vítaní. Takže jsem získal jejich geny, stejně jako můj bratr Pavel, to je taky zlatý člověk. I babička, matčina matka, byla pro každou legraci, takže asi tak. Člověk se musí umět radovat z každé maličkosti, každý den se těšit na něco hezkého. A jde to.  

Co je pro vás teď v životě nejdůležitější?

Teď už jen zdraví a veselá mysl. Čím je člověk starší, tím míň toho k životu potřebuje. Mně stačí vejce, rajčata nebo rajská šťáva, zelenina a to je všechno. Polévky a omáčky. Maso mít nemusím. Mít svou postel, své knížky, hudbu klasickou a v pohodě. A pak fajn lidi kolem sebe.

Kdybyste měl možnost změnit na celém světě jednu věc, co by to bylo?

Aby lidé nebyli hloupí, aby se jejich srdce naplnila láskou a vstřícností k bližnímu svému. Aby věřili svému dobrému selskému rozumu, nenechali se manipulovat podle not jiných. A aby si života užívali v pohodě plnými doušky teď, dneska. Protože včerejšek už není a zítřek ani být nemusí.